Nezávislá agentura Levada Center zjistila, že počet Rusů, kteří by šli protestovat z politických důvodů, je poměrně vysoký. Také se ale ukazuje, že velká většina vůbec neví, že se velké protesty už konaly.
Politické protesty v zemi považuje za možné 29 procent Rusů. Asi 19 procent respondentů prohlásilo, že je připraveno se jich osobně účastnit. Dalších 30 procent připouští pravděpodobnost protestů s požadavky sociálně-ekonomické povahy, zejména proti poklesu životní úrovně. Podle průzkumu Levada Center je čtvrtina respondentů připravena se osobně účastnit takových akcí. Průzkum byl proveden na konci listopadu.
Podle průzkumu však většina Rusů považuje politické a ekonomické protesty za nepravděpodobné – 66 procent a 63 procent. Svou účast na politických akcích nepřipouští 75 procent Rusů a na protestech s ekonomickými požadavky 69 procent.
V září provedla Levada Center podobný průzkum. Podle něj 30 procent Rusů uvedlo, že je zcela možné, že v zemi může dojít k protestům s politickými požadavky, a pětina respondentů (20 procent) uvedla, že jsou připraveni se takových akcí osobně účastnit.
Masové protesty v Moskvě začaly v polovině července. Souvisely s tím, že městská rada v Moskvě nedovolila kandidovat do moskevské městské Dumy asi dvěma desítkám nezávislých kandidátů. Podle opozice úřady falšovaly znalecké posudky a ověřování podpisů v databázích.
Protesty ve dnech 27. července a 3. srpna byly zvláště rozsáhlé a bylo na nich zadrženo více než tisíc lidí. Moskevské úřady se pokusily vydávat protesty za „nepokoje“ a hovořily o četných útocích na policisty a Ruskou gardu. Nakonec se však celá konstrukce o koordinovaných nepokojích rozpadla. Několik případů útoků na policisty, za které obžalovaní dostali skutečné tresty, byly vyvoláno reakcí lidí na bití pokojných demonstrantů příslušníky bezpečnostních sil.
V „moskevském případě“ bylo zatčeno více než 20 osob, někteří ze zatřených již byli odsouzeni k různým trestům odnětí svobody.
Podle průzkumu Levada Center 70 procent Rusů neslyšelo ani nevědělo o takzvaných „moskevských událostech“, tedy o letních protestech v Moskvě za spravedlivé volby. Dění sledovalo pouze sedm procent Rusů. Z těch, kteří o tom něco věděli, více než polovina (57 procent) spojovala „moskevskou záležitost“ se snahou úřadů zastrašit opozici. Třetina respondentů věří oficiálnímu vysvětlení, že jde o tresty za vyvolávání nepokojů.
Ukazuje se, že protestní potenciál je v ruské společnosti poměrně vysoký. Komu by se zdálo 20 procent málo, je třeba upozornit na to, že podle empirických průzkumů mohou ke změně režimu vést (samozřejmě za příhodných podmínek) už tehdy, když se nenásilných protestů účastní 3, 5 procenta populace. Ukazuje to výzkum Ericy Chenowethové z Harvard University. Spolu s Marií Stephanovou, výzkumnou pracovnicí v Mezinárodním středisku nenásilného konfliktu (ICNC), provedla rozsáhlý přezkum literatury o občanském odboji a sociálních hnutích v letech 1900 až 2006. Zabývaly se především pokusy o změnu režimu. Hnutí bylo považováno za úspěšné, pokud plně dosáhlo svých cílů do jednoho roku od svého vrcholného nasazení a jako přímého výsledku své činnosti. Výzkumnice shromáždily data z 323 násilných a nenásilných kampaní. Nenásilné kampaně měly dvakrát vyšší šanci než kampaně násilné. K politické změně vedly v 53 procentech, zatímco násilné v 26 procentech.
To, že většina lidí v Rusku o důležitých letošních protestech vůbec neví, ukazuje, jakou moc má současný kremelský režim ohledně kontroly informací. Alternativní informace, které se ve státních médiích neobjeví, se k řadě lidí prostě vůbec nějak významně nedostanou.
(Zdroj: currenttime.tv)
