Předseda ODS Petr Fiala chce, aby se v poslanecké sněmovně hlasovalo o nedůvěře vládě Andreje Babiše. Sice zde existuje mocenská koalice ANO, ČSSD, KSČM a SPD, ale podle Fialy není možné, aby se stal normou stav, ve kterém se Česká republika momentálně nachází.

Proč jste se rozhodli přistoupit k jednání o hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše?

Snažili jsme se najít jiné řešení, navrhovali jsme nejprve, ať premiér Babiš požádá o důvěru sám. Bylo by to logické. Vyzvali jsme také k jednání napříč politickými stranami, ale politické satelity Andreje Babiše, což jsou dnes KSČM, ČSSD a SPD, se odmítly byť jen bavit o nějakém řešení. Máme tu situaci, kterou bychom si ještě před pár lety neuměli ani představit. A dnes se nemůžeme tvářit, že se stane novou normou, že teď bude normální. Buď věříte tomu, že proti předsedovi vlády České republiky se vede domácí a mezinárodní spiknutí, ale pak jste nejspíš blázen. Nebo takovým nesmyslům nevěříte a nemůžete ignorovat osobní a podnikatelské problémy předsedy vlády, jeho konflikty zájmů, a tvářit se, že se nic neděje. Osobní mocenská koalice Andreje Babiše má dnes v Poslanecké sněmovně většinu, principy a hodnoty jsou v menšině. Ale nebudeme se tvářit, že taková většina bude nastavovat normy. Návrh na nedůvěru je v této situaci jediný ústavní způsob, jakým můžeme dát najevo náš názor, že předseda vlády se nachází za hranicemi svého ústavního slibu. A že Česká republika nesmí být rukojmím jeho osobních problémů.

Jak hodnotit demonstrace, které se v posledních týdnech uskutečnily v řadě českých měst a obcí proti Andreji Babišovi a Marii Benešové? Mají smysl?

Už první impuls k demonstracím byl odůvodněný a zcela pochopitelný. Policie navrhne obžalovat premiéra a ten obratem ruky vymění ministra spravedlnosti, ještě k tomu s velmi slabým odůvodněním. Navíc se ministryní spravedlnosti „náhodou“ stane pravá ruka prezidenta Zemana. Probudil se občanský instinkt. Lidé rychle pochopili, že se tu předvádí síla, moc a neotřesitelné postavení v přímém přenosu. Že premiér zkouší, co mu ještě projde. Že může být ohrožen právní stát. Divím se Andreji Babišovi, ale i prezidentovi, že tak zlehčují vytrvalost, počet lidí a množství míst, kde lidé protestují. Měli by to brát vážněji. Jsem konzervativec, takže si pochopitelně přeji, aby se společenské a politické spory řešily primárně v parlamentu. Jenže premiér se vyhýbá běžnému politickému dialogu, s námi, s opozicí, v parlamentu i mimo něj. Situace už dávno není normální. Demonstrace mají proto velký smysl.

Jak se díváte na to, že prezident Zeman blokuje odvolání ministra kultury Staňka a jmenování jeho nástupce?

Zdá se mi mimo rozumné ústavní rámce, když sám ministr podá demisi, jeho strana si už najde náhradu, premiér souhlasí – a prezident se přesto chová svévolně. Nedává to navíc žádný smysl. Prezident není zodpovědný za výkon vlády ani za výkon ministerstva. A asi se shodneme, že za těchto okolností není plnohodnotný výkon ministra možný, takže trpí resort kultury. Ukazuje to ale na širší syndrom: rozvrácené poměry ve vládní koalici. Premiérovi nevadí, že má poloministra, koaliční ČSSD je ochromena a prezident i premiér si s ní dělají, co chtějí. Premiér se jako obvykle tváří, že se ho to celé netýká. Před očima se nám rozpadají normální demokratická ústavní pravidla parlamentní demokracie. Dva lidé – prezident Zeman a premiér Babiš – si dělají, co chtějí. A další tři páni Hamáček, Filip a Okamura jim ochotně dělají stafáž.