Premiér Petr Fiala (ODS) FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
ROZHOVOR / Předseda vlády Petr Fiala v rozhovoru pro deník FORUM 24 hovoří o tom, že jeho kabinet se v otázce migrační dohody Evropské unie drží v mantinelech, které schválila již vláda Andreje Babiše. Ten nyní ale rozhodnutí kritizuje. Premiér má jasno i v případě česko-americké obranné smlouvy. „Jsem hrdý na to, že naše vláda toho dosáhla. Věřím, že při schvalování v parlamentu dojde k rychlé shodě nejen napříč vládní koalicí, ale i s alespoň částí opozice,“ říká Fiala.
Dezinformátoři šíří, že česko-americká obranná dohoda dělá Česko zranitelnější, případně že by se naše země mohla stát cílem ruského útoku. Jak byste to komentoval?
Je to lež. Naše bezpečnost je garantována tím, že jsme členy Severoatlantické aliance. Celá naše bezpečnost je postavena na spolupráci s USA. A čím více tuto vazbu upevňujeme a zároveň my sami přebíráme zodpovědnost za svou obranu, tím více jsme v bezpečí. Obranná smlouva se Spojenými státy je něco, co jsme měli mít už dávno. Jsme jednou z posledních zemí NATO, která takovou smlouvu uzavírá. Jsem hrdý na to, že naše vláda toho dosáhla. Věřím, že při schvalování v parlamentu dojde k rychlé shodě nejen napříč vládní koalicí, ale i s alespoň částí opozice.
Ministryně obrany Černochová potvrdila deníku FORUM 24 slova šéfa BIS Michala Koudelky o tom, že dezinformační weby a jejich spojenci udělají všechno pro to, aby smlouva schválena nebyla, aby byl tlak na vládu tak velký, jako tomu bylo před lety v případě amerického radaru. Cítíte, že tlak je větší?
Tlak ze strany společnosti necítím, ale všichni vidíme, co se děje v poslanecké sněmovně. Ve čtvrtek jsem odpovídal na interpelace a řada z nich, zejména těch od SPD, byla k migraci nebo ke smlouvě s USA. To jen ukazuje, co si radikální politické směry vybírají za témata a na čem chtějí stavět. Není náhoda ani z toho hlediska, že na to je zaměřena spousta dezinformačních aktivit. Nepřekvapuje mě to. Na druhé straně jsme mluvili o zmiňované smlouvě za přítomnosti prezidenta republiky s Andrejem Babišem a Karlem Havlíčkem na jednání, které prezident Pavel svolal. Reprezentanti ANO kladli některé otázky, byť si myslím, že dříve spíše vyjadřovali podporu této smlouvě. Na všechny dotazy ale bylo jednoduše odpovězeno. Žádné nebezpečí toho, že by se sem touto smlouvou otevíraly dveře, aby sem mohl přijít nějaký cizí voják, aniž by to podléhalo všem běžným schvalovacím procesům, nehrozí. Jsou tam naprosto standardní věci. Setkal jsem se s tím, že členovi mé rodiny řemeslník říkal, že na nějakých webech viděl, kam se prý stěhují Američané místo „našich lidí“. Nepodceňuji dezinformační scénu a to, jak rafinovaně funguje. Tato smlouva sem ale žádné Američany nepřivádí a neznamená budování žádné základny. Jakýkoli další krok by vyžadoval nový schvalovací proces.
Nenechává si vaše vláda zbytečně vnutit defenzivní pozici, z níž vysvětluje, že nechce americké vojáky na našem území? Je to podobné jako s odmítáním kvót v případě migrantů. Část veřejnosti se naopak domnívá, že v Česku má být americká základna i američtí vojáci a že kvóty nejsou ničím proti České republice.
My nejsme defenzivní, ale já nemohu lidem říkat, že smlouva znamená, že tu budou nějací američtí vojáci, když to není pravda. To, že je dobře, že máme smlouvu s USA a že máme mít co nejužší vztahy, to je jasné. Ostatně jednáme o nákupu letounů F-35 a o řadě dalších věcí. Jdeme do toho čelem. Nemůžeme ovšem ve veřejném prostoru bez vysvětlení nechat otázky, které pak kolují a pomáhají šíření nesmyslů. U kvót je to složitější. Já si nemyslím, že by povinné relokace po území Evropské unie byly správné. Nikoli z důvodu, že bychom si nedokázali představit, že by někdo přišel do České republiky, vždyť tady pracuje milion cizinců. Já si ale nemyslím, že jde o nejhumánnější nástroj a že by mohl dlouhodobě fungovat. Ovšem to, co bylo uzavřeno nyní, je přijatelné. Kdo se chce podílet na systému relokací, může. Kdo nechce, vyjádří solidaritu finančně nebo pošle svoje lidi na ochranu vnějších hranic, pomůže s budováním kapacit nebo s řešením v místech, odkud migranti přicházejí. Je potřeba to lidem vysvětlovat a říci, co které vysvětlení znamená a co komu přinese či nepřinese. To, jak se šíří některé dezinformace a nepravdy, není jenom tím, že si je lidé sdělují na sociálních sítích. To je bohužel i tím, že některé věci parlamentní opozice vnáší do veřejného prostoru. Někdy ne přímo, někdy jen formou zpochybňování a připouštění, čímž také nahrává dezinformační scéně. To mi připadá velmi nezodpovědné. Pořád se snažím o to, aby alespoň v některých zahraničně-politických otázkách se s námi hnutí ANO shodlo. Jestli si zvolí jinou cestu, je to jejich věc, ta ale bude absolutně nezodpovědná vůči České republice.
Když hovoříme o diskuzi týkající se evropské migrační dohody, ve sněmovně došlo k tomu, že lidé jako pan Vondráček, paní Vildumetzová a další říkali naprostý opak toho, než co se v té dohodě reálně píše. Je v takové chvíli vůbec možná jakákoli diskuze?
Není. Pokusím se to říci úplně jednoduše. To, co domluvil pan ministr Rakušan, odpovídá rámcové pozici, kterou schválila česká vláda v roce 2018. Tedy vláda Andreje Babiše. Byly tam schváleny principy, které mi vůbec nepřipadají špatné a které byly doslova naplněny. Postoj hnutí ANO je úplně stejný jako ke Green Dealu nebo k dalším věcem. Buď nevědí, co v Evropě dělali, nebo teď otočili, protože jsou v opozici a myslí si, že jim to přinese body. Ke kritice hnutí ANO, že byl přijat povinný solidární mechanismus, bych řekl jednu jedinou věc. Cituji z rámcové pozice vlády Andreje Babiše z roku 2018: „Česká republika sice může souhlasit s povinným flexibilním solidárním mechanismem, avšak pouze za předpokladu, že povinnost přímá či odložená nebude stanovena v případě redistribuce osob.“ Dohoda, kterou jsme Bruselu odsouhlasili, tomu doslova odpovídá. Je to minimálně nezodpovědné pokrytectví, protože hnutí ANO toto požadovalo, nebylo schopno toho dosáhnout, nám se to podařilo a oni nyní tvrdí, že to je špatně a že jde o zradu národních zájmů.
V posledních dnech jsme se v médiích mohli dočíst, že deficit státního rozpočtu by měl být příští rok 270 miliard. Je to tak? A neměla by být vláda poněkud ambicióznější?
Ono to ze strany vlády nezaznělo, lépe řečeno nezaznělo to v této souvislosti. Děje se totiž taková zvláštní věc. Rozpočtová pravidla, která tu máme řadu let a která nikdy nevyvolávala žádnou velkou pozornost, teď z nějakého důvodu způsobují problémy. Je trochu rozjitřená atmosféra, a tak čísla, kterým za normálních okolností nikdo nevěnoval pozornost, jsou předmětem velké debaty.
Co tím máte na mysli?
Ministerstvo financí musí podle zákona do 31. května předložit návrh rozpočtu, který není projednán vládou a nemá za sebou žádnou politickou diskuzi. Jde o souhrn technicky připravených čísel. Pak je druhá věc, na kterou narážíte, a to jsou rozpočtové výhledy, které stanoví, v jakých rámcích se mají v příštích třech letech pohybovat rozpočty. V rámci nich jsme schválili, že rozpočet v příštím roce nesmí mít deficit větší než 2,75 procenta HDP. To v přepočtu na dnešní skutečnost by bylo 270 miliard korun. To ale neznamená, že toto je náš cíl nebo že takto bude deficit vypadat. Jde pouze o maximální deficit. Je v tom spousta nedorozumění. Dostávám otázky na to, zda vláda schválila seškrtání prostředků na školství, na další věci… Ale přitom jediné, co vláda schválila, je rozpočtový výhled. Teprve nyní se bude sestavovat rozpočet.
Nepodporují tato, jak vy říkáte nedorozumění, i vaši vládní kolegové, kteří se vůči těmto číslům vymezují? Hodně se diskutovalo například o škrtání deseti procent prostředků na vědu a výzkum.
Je to situace, ze které nemám radost. Atmosféra v koalici není špatná, ale všichni jsme pod velkým tlakem. Věděli jsme, že přijít s ozdravným balíčkem nebude jednoduchá věc, že to nebude populární a že to vyžaduje odvahu. Není se co divit, že se občas objevují i různé hlasy v rámci koalice, ačkoli si myslím, že to nikomu neprospívá. Mým úkolem je, abych přes to vládu převedl, což udělám. Budeme postupovat stejně jako v minulých letech. Rozpočet budeme sestavovat jako kolektivní týmové dílo a budeme přihlížet k prioritám vlády. V tuto chvíli je předčasné vymezovat se vůči tomu, že někde snad bude více, někde méně. Problém budeme mít všichni, protože skutečnost veřejných financí a hlavně státního rozpočtu dobrá není. Výdaje jsou obrovské. Přestože se snažíme omezovat výdajovou stránku rozpočtu, je tu obrovské množství mandatorních a kvazimandatorních výdajů, které jej zatěžují. Proto jsme potřebovali ozdravný balíček.
Co bude po ozdravném balíčku následovat? Očekáváte, že v příštích letech budete přicházet s dalšími balíky opatření?
Musíme si jasně definovat, co je možné a čeho jsme schopni dosáhnout při snaze uvést do praxe několik principů. Jedním principem jsou zdravé veřejné finance a udržitelný státní rozpočet. To znamená nežít na dluh. Druhý princip je investovat do dopravní infrastruktury, do vzdělání, do inovací… Jinak nebudeme konkurenceschopní. Musíme také investovat do obrany a bezpečnosti a nezaškrtit ekonomiku. To všechno je nutné sladit dohromady. Ozdravný balíček není koncipován na jeden rok, ale bude fungovat i v dalších letech. Poté také začne působit efekt důchodové reformy. Kdybych měl odpovědět na vaši otázku na základě toho, co vím teď, řekl bych, že žádný další takto rozsáhlý ozdravný balíček už nebude potřeba, pokud se budoucí vlády budou chovat rozumně.
V minulém roce se neškrtaly výdaje na obranu, ale právě naopak, což je logické i vzhledem k ruské válce na Ukrajině. Myslíte si, že to bude v příštích letech stejné?
Snažili jsme se úpravou zákona zavázat všechny další vlády k tomu, že budou muset dávat dvě procenta HDP na obranu. Chtěli jsme dosáhnout toho, aby žádná vláda nebyla v pokušení, až opadne atmosféra pozitivně naladěná k tomu, že se máme starat o obranu, tyto peníze škrtnout. O obranu se musíme starat, musíme modernizovat armádu. Peníze do obrany mohou být skvěle investované, protože zároveň rozvíjejí náš průmysl i inovace. Někdo může namítnout, že jde o zvyšování množství mandatorních výdajů, ale toto je v zájmu české společnosti. Je to výrazem toho, že stát bude plnit jednu ze svých klíčových funkcí: starat se o bezpečnost.
Soud v tomto týdnu odsoudil Petra Nečase v případu tzv. poslaneckých trafik. Zajímalo by mě, jaké jsou vaše pocity, když toto sledujete?
Nemohu to komentovat z toho důvodu, že jde o nepravomocné rozhodnutí. Nechci politickým komentářem zkomplikovat průchod spravedlnosti. To, že jsme si připomněli desáté výročí zákroku na úřadu vlády, který vedl k pádu kabinetu Petra Nečase, a nyní jsme svědky nepravomocného rozsudku v jediném řízení, mluví samo za sebe. Během deseti let se nic podstatného z toho, co se tehdy slavnostně na tiskových konferencích oznamovalo, neprokázalo.
Nebyl to náhodou tak trochu puč?
Hodnocení bych nechal historikům a politologům, poté co se vyřeší všechna soudní jednání. Situace je pro Petra Nečase velmi těžká osobně. Jsem v situaci, kdy jsem předsedou strany, které se to tehdy týkalo. Byl jsem členem vlády, která na základě toho padla. Komentáře z mé strany této věci nepomáhají. Vyjádřil jsem se k tomu v minulosti opakovaně. Musíme si přát, aby nezávislé soudy daly ve finále průchod spravedlnosti. To, co se stalo, už nezměníme. My jsme to změnili tím, že jsme získali důvěru voličů zpět a nyní máme možnost spravovat tuto zemi. Soud nad tím, co se tehdy odehrálo, vynese historie.
