Předseda ODS Petr Fiala v rozhovoru pro deník FORUM 24 ostře kritizuje premiéra Andreje Babiše. A to jak věčné řešení jeho vlastních problémů, tak levicovou, populistickou politiku, která neeší reálné problémy. Vyjádřil se i podivným průzkumům volebních preferencí, které interpretuje poněkud jinak než mediální mainstream.

Aktuálně se na české politické scéně objevil nový problém – vyšetřování ministryně vlády Andreje Babiše Kláry Dostálové. Zdá se, že tu máme novou kvalifikaci pro člena kabinetu: trestní stíhání. Co by se dělo za normálních okolností?

[ctete postid=“220378″ title=“Nová kniha: Obrana před Babišem a příběh českých médií podle Pavla Šafra“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/11/45526126_516973565444289_5353478040686952448_n-385×230.jpg“ excerpt=“V těchto dnech vychází kniha OBRANA PŘED BABIŠEM, v níž Pavel Šafr v rozhovoru s “ permalink=“http://forum24.cz/nova-kniha-obrana-pred-babisem-a-pribeh-ceskych-medii-podle-pavla-safra/“]220378[/ctete]

Neuvěřitelným způsobem se posunula hranice toho, co je možné a představitelné. A změnila se i situace v médiích. Když se dozvíme, že u ministra byla na základě nařízení soudu provedena domovní prohlídka, tak to není vážný případ? Paní Dostálová je podezřelá z dotačního podvodu a měla by odstoupit. Očekával bych, že se tím někdo bude zabývat, řešit to, diskutovat o tom. Měl by se k tomu nějak postavit koaliční partner, tedy sociální demokracie, pokud to vůbec ještě je nějaká strana, která je koaličním partnerem, nebo je to jenom nálepka pro skupinu podporovatelů Andreje Babiše. Čekal bych, že se z toho vyvodí nějaký závěr. Skutečně to vypadá, že součástí výbavy ministra je klidně i podezření z trestného činu. U ministryně Dostálové si navíc musíme uvědomit, že ona je tím, kdo se má vyjadřovat k podezřením z dotačního podvodu Andreje Babiše. To je už úplně postavené na hlavu.

Zmiňujete podezření z dotačního podvodu, premiéra ale navíc vyšetřuje Evropská komise kvůli střetu zájmů. Jak nyní může Andrej Babiš vyjednávat o evropském rozpočtu?

Všichni to každý den vidíme. Jsem už „unaven“ těmi problémy Andreje Babiše, to je opravdu jeden za druhým. My se nezabýváme téměř ničím jiným než jeho potížemi a objevují se stále nové a nové skutečnosti. Teď Evropská komise, jindy jeho syn… Upřímně řečeno – já nepotřebuji vědět, co si myslí právníci Evropské komise. Stačí se podívat na to, co se odehrává, a zdravým rozumem si můžeme uvědomit, co se děje. Představme si, že Andrej Babiš vyjednává v Evropské unii o dotacích do zemědělství. Prosazuje to, aby se zemědělské dotace nezastropovaly. A proč? Protože to vyhovuje jeho podnikatelským zájmům. Žádný jiný důvod nepřichází v úvahu, protože pro Českou republiku by bylo naopak výhodné podporovat malé a střední podnikatele v zemědělství. Podívejme se, jak vypadá náš venkov, jaká je kvalita krajiny. Všichni víme, že máme podporovat především malé farmy, všichni víme, že proti průměru EU, kde je velikost farmy asi 16 hektarů, máme 133 hektarů. Většina dotací jde velkým firmám. V Evropě je to naopak. Babiš tuhle politiku prosazuje, takže nepotřebujeme žádné stanovisko Evropské komise k tomu, abychom viděli, že nejedná v zájmu České republiky, ale v zájmu svého podnikání. To je kolosální střet zájmů.

Měla by se k této věci nějak postavit ČSSD? Ta má přitom svůj vlastní problém s ministrem zemědělství Tomanem, který je taktéž podezříván ze střetu zájmů.

Nechci rezignovat na to, že budeme pojmenovávat, co je a co není normální. V části médií a ve společnosti se míra tolerance posunuje. Samozřejmě že by to měla ČSSD řešit. Měla by řešit Babiše, Dostálovou i Tomana. Ale řešit to nebude. Zaprvé nevím, jestli má ČSSD vůbec nějakou politickou vůli a sílu, mám pocit, že ne. A zadruhé vůbec nejsem přesvědčen o tom, že Toman je ministrem za ČSSD. Oni na něj nemají vůbec žádný vliv. Je to ministr za Miloše Zemana nebo za nějaké podnikatelské skupiny, těžko říct.

V lednu se velmi pravděpodobně dozvíme konečné stanovisko Evropské komise k Babišovu střetu zájmů. Co se stane, pokud budeme muset dotace vracet?

Chtěl bych věřit tomu, že se to nestane, ale je docela dost pravděpodobné, že se to stane. Když se podíváme třeba na Čapí hnízdo, také si asi nikdo nemyslí, že jde o veřejně prospěšný start-up. Pokud ovšem k navracení dojde, musíme žádat, ať to zaplatí ten, kdo to způsobil. Tohle jsou všechno důsledky neskutečného střetu zájmů, jehož jsme svědky a který existuje na mnoha rovinách. Jsme svědky lobbistické politiky ve prospěch vlastní firmy, veřejné obhajoby člověka, který je obviněný a který má obviněné děti z pozice předsedy vlády, a to se všechno míchá dohromady. Toto jsou důvody, proč ve fungující demokracii politici za takovéto situace odstupují. To není přiznání viny, ale to, že za této situace není možné takovou funkci vykonávat.

Hovoříme o katastrofálním úpadku politické kultury, je tu však ještě druhá rovina – a to, že tato vláda je výrazně levicová, státně dirigistická. Co říkáte na požadavky ministryně Maláčové, která například navrhuje povinnou školní docházku až do osmnácti let?

Tato vláda je levicová a etatistická. Takto se projevuje i hnutí ANO. Přijímají jedno opatření za druhým, posiluje se role státu. Existuje tu dojem, že stát všechno vyřeší. Pokud jde o školní docházku do osmnácti let – to je typický příklad toho, kdy se předstírá řešení nějakého problému, který se má vyřešit tak, že někdo bude nějakou dobu „pod vlivem státu“, čímž se všechno spraví. Jenže tím se nespraví vůbec nic. Od vlády bych očekával, že řekne, jakým způsobem vyřeší problémy našich dětí s výukou matematiky, s výukou přírodních věd, s tím, že je to nebaví… A řešením má být, že někdo bude chodit déle do školy? V tom opravdu nevidím žádný smysl. My máme dlouhou školní docházku a není žádný důvod k tomu, aby se prodlužovala.

Jaké jsou další příklady levicového, etatistického přístupu?

Najdeme to téměř v každém opatření. Vezměme si třeba sport. Bavíme se o dotacích do sportu tak, aby šly nejen k těm velkým, ale k mládeži, aby se pomohlo tomu, že lidé budou více sportovat. A co se stane? Vláda vytvoří úřad, dá tam úředníka, který má plat jako ministr, a ono se to vyřeší. Nevyřeší se nic.

Dalším příkladem je růst počtu státních úředníků. Oni tvrdí, že jde hlavně o učitele, hasiče a tak dále. A já se ptám: I těch potřebujeme o tolik víc? V příštím roce vzroste počet dětí ve školách o třicet tisíc a počet učitelů o šestnáct tisíc. Je to adekvátní? Já bych tyto peníze dal rád na menší počet dobře zaplacených, kvalitních učitelů.

S růstem počtu úředníků roste i míra státní šikany. Co s tím?

To jsou dva souběžné procesy. Tato šikana roste nejen počtem lidí, ale i počtem úkolů. Tito úředníci nevykonávají svoji práci lépe tím, že je jich víc. Všichni jsou nespokojení, protože se jedná o špatná politická opatření.

Jste politolog. Jak je možné, že lidé volí více státní šikany? Jak je možné, že po skandálu s Babišovým synem roste podle průzkumů podpora jeho hnutí?

K průzkumům jsem skeptický. To, co se s nimi teď děje, je velmi podivné. Hodnoty, které jsou sesbírané zhruba ve stejné době, se u jednotlivých politických stran lidí třeba o sedm procent. To není normální a nelze to vysvětlit ani statistickou chybou, ani rozdílnou metodikou. Nevěřil jsem jim nikdy a nevěřím jim ani teď.

Na rozdíl od naprosté většiny interpretů si vůbec nemyslím, že politika Babišova hnutí je nějak úspěšná u voličů. Když se podívám na zkušenosti ze zahraničí, čekal bych, že po prvním roce vlády, kdy má Babiš úplně ideální podmínky, roste ekonomika a může si dělat, co chce, dosáhne podobných efektů jako Fico nebo Orbán. Bál bych se toho, ale čekal bych to. Ovšem nic takového se neděje. I kdybych vzal preference vážně, má v nich zhruba tolik, co měl, když před rokem vyhrál volby. A když se podívám na dvě největší opoziční strany, tedy ODS a Piráty, v průzkumech máme víc, než má ANO. To jsme tu dříve neměli. Babiš neuspěl v komunálních a senátních volbách tak, jak si představoval. Podle mě je úspěšnost Andreje Babiše značně přeceněná.

Jiná věc je, což je potřeba doplnit, že integruje levici a vysává její voliče. V podstatě vymazal ČSSD, maže komunisty a tito voliči tvoří jeho voličské jádro. Ale že by to nějak rozšiřoval? To ne.

Objevují se spekulace o možné budoucí spolupráci ODS a KDU-ČSL. Vidíte to jako reálné?

Pravda je, že musí existovat hledání dalších možných forem spolupráce stran od středu doprava. Zatím to skutečně není na novinový titulek, ale vedeme různé debaty o tom, co je na demokratické, nelevicové části spektra možné. My jsme si zkusili spolupráci se Soukromníky, se Svobodnými a bylo to úspěšné. Není důvod, proč neuvažovat o dalších stranách.

Jak se díváte na pražskou koalici?

Sledoval jsem, jak mediální scéna reagovala na brněnskou koalici bez vítěze a jak v Praze všichni tleskali, že je tu koalice bez vítěze. Na měření dvojím metrem jednou doplatíme. To je jen taková poznámka. V Praze uvidíme. Po paní Krnáčové už o mnoho hůř být nemůže, ale uvidíme, zda tento konglomerát různých hnutí a osobností bude pro hlavní město funkční. My jsme byli připraveni převzít zodpovědnost, pan docent Svoboda byl pražským primátorem, od prvního dne by věděl, co má dělat. Nestalo se tak.

Co bude ODS dělat, aby veřejnosti dokázala, že je životaschopnou alternativou vůči stávajícímu mocenskému modelu?

Nejjednodušší je říci: To, co dosud. Máme výsledky, jak se ukázalo v komunálních i senátních volbách. Chceme pokračovat dál, připravíme další programové návrhy v příštím roce tak, aby veřejnost viděla, že jsme připraveni na převzetí moci. Nejen na opoziční roli. Naším základním cílem je, aby se Česká republika dostala mezi deset nejúspěšnějších zemí světa, to je konkrétní politický cíl. Jsme nešťastní z toho, že v době ekonomického růstu se nedělá vůbec nic pro to, aby se tak stalo.