Základním parametrem plnohodnotné demokracie je svoboda volby. Andrej Babiš nám tuto svobodu ponechal. Můžeme volit mezi jeho „dvěma modely“. Schválně – kdo najde pět rozdílů?

Brutální egoista a byznysový vlkodlak si před svým vstupem do politiky jistě udělal důkladnou pragmatickou analýzu a poměřoval náklady a očekávané výnosy. Dobře věděl, že politická moc přináší své možnosti. A nejde jen o prestiž, ale i o nemálo bonusů a výhod. Čím větší tato moc je, tím větší porce různých benefitů, které stát poskytuje sám sobě. Výsledkem této úvahy pak byla logická konstrukce: „Budu-li já ten stát, pak budu tyto benefity poskytovat sám sobě, to nemá chybu…“

Do veřejného prostoru vstoupil Babiš až v roce 2011. Do té doby se nikdy nevyjadřoval vůbec k ničemu. Byl vlastně docela spokojeným miliardářem. Jedním z několika vyvolených bývalých „pézetkářů“ (pracovníků podniků zahraničního obchodu bývalé ČSSR – pozn. red.), bývalých normalizačních členů KSČ, bývalých soudně uznaných „nespolupracovníků“ Státní bezpečnosti a také synů vlivných otců. V roce 2011 dochází k mistrovskému veletoči a ze spokojeného megapodnikatele se stává mluvčí nespokojených občanů. Pravdou je, že se na tuto proměnu připravoval už od roku 2008, konzultoval ji se svými blízkými kontakty i ze slovenské scény a začal lovit ty správné duše do svých plánů. Cíl – state capture (ovládnutí státu).

V jistou chvíli chorobně ambiciózní Babiš pochopil, že má vysoká vydání vůči administrativě státu, která souvisela s jeho byznysem na státu přímo závislým. A nejsou to jen dotace, pobídky, daňové úlevy, jednotlivé zajímavé veřejné zakázky, ale i celé byznysové komodity, které jsou přímo odvislé od strategických rozhodnutí státu, určených pravidel v ČR i v EU a schválené legislativy.

Už nestačilo mít jen nadstandardní vztahy s Úřadem pro hospodářskou soutěž, mít své blízké na několika ministerstvech a ve vládních partajích. Na domácím dvorečku bylo najednou plno různých kmotrů a kmotříčků, lobbistů a výběrčích všeho druhu. Hotový matrix. Náklady se zvyšovaly. V tu chvíli se ze spokojeného Babiše stává Babiš nespokojený. Vstupuje do médií prostřednictvím projektu Česká pozice Istvána Léka a začíná posilovat bezpečnostní divizi svého impéria. Stále složitější má v té době také dialog s dlouholetým partnerem své byznysové cesty, se svou hlavní úvěrující bankou Citibank. Začíná přemýšlet o změně.

V roce 2012 se mladé ANO pokusilo uspět v senátních volbách. Byl to první test a byl neúspěšný. Tehdy Babiš pochopil, že do své další volební operace bude muset investovat násobně vyšší prostředky, že jeho kampaň musí připomínat důkladný kobercový nálet na voliče. Spojil se s agenturou PSB a její český šéf Alexander Braun se ujal role volebního stratéga ANO. Babiš začal tušit, že bude líp. Dodnes nevíme, jak a z čeho konkrétně svůj ohromný volební budget složil. Jedno je ale jisté – byla to velmi výhodná investice. Ve druhé polovině roku 2013 se před Babišovými koblihami skoro nedalo utéct.

Chlapík v bílé košili nám sděloval, že maká, že nepotřebuje krást, že zatočí s korupcí. Stal se novou hvězdou talk show Jana Krause a začal rozšiřovat svou stáj. Potřeboval lákadla pro své budoucí fanoušky. Držel se vždy zásady, že koho si nechytí, toho si koupí, a taky osvědčeného rčení o tom, že slibem nezarmoutíš. A tak se do trička ANO oblékl populární herec Stropnický, dříve hoši z Bakalovy party Telička a Macháček, komentátor Komárek, bývalý šéf Microsoftu Pilný, bývalá šéfka Transparency International Krnáčová, zpěvák Krajčo, hokejista Jágr, žokej Váňa a mnozí další. Pestrá všehochuť umně namixovaného marketingu.

Špatnou politiku nahradil antipolitikou a využil k tomu i tehdy silný protikorupční étos několika občanských iniciativ, přičemž některé z nich začal skrytě a rafinovaně ovládat. Svou podstatnou roli sehráli i tehdy méně viditelní kádři, včetně legendární paní Kleslové či dvojky ANO Faltýnka, dlouholetého zkušeného funkcionáře ČSSD.

Více o příběhu Andreje Babiše naleznete na www.mapovani.cz.

Tak, a teď se v čase posouváme do konce roku 2013, kdy se sestavuje nová povolební vláda ČSSD, ANO a lidovců. Babiš podmiňuje svou účast ve vládě nezavedením sektorové daně pro banky a IT společnosti. Tím ruší jeden z hlavních předvolebních hitů ČSSD. A zároveň tím potěšil některé své kolegy z velkého byznysu, především Kellnerovu PPF, ale i J&T. Ale hlavně ušetřil významné peníze největším domácím bankám, které zároveň úvěrují Agrofert.

V roce 2012 došlo totiž ve skupině Agrofert Holding k zásadní proměně. Změnilo se pořadí hlavních úvěrujících bank. Citibank nahradila na pozici hlavního úvěrujícího ústavu Komerční banka z francouzské skupiny Société Générale. Ostatně k Francii má Babiš velmi blízký vztah i díky své luxusní restauraci na Azurovém pobřeží.

Z celkového úvěrového portfolia Agrofertu ve výši zhruba 25 miliard Kč obhospodařuje Komerční banka více než jednu čtvrtinu. Následují Erste Group, Raiffeisenbank, UniCredit Bank a ČSOB.

V lednu 2014 se stal Andrej Babiš místopředsedou vlády a ministrem financí. A nelenil ani den, věrný svým předvolebním slibům. Pamětníci z té doby vzpomínají, že hlavním tématem v prvních týdnech jeho pobytu v budově ministerstva financí byla celá řada schůzek s „generalitou“ významných českých bank. Sám tehdy tvrdil, že stát musí se spolupracujícími bankami „nastavit nově vztahy“.

Proti tomu by se jistě nedalo nic namítat, kdyby v tomto konkrétním případě nešlo o kolosální střet zájmů, který nemá v žádné jiné civilizované zemi obdoby. Babiš to maskoval svými mantrami o tom, že „všetci kradnú“, o zázračném receptu v podobě centrálních nákupů, o korupčnících a daňových únicích v řádech údajných stovek miliard korun, které on do několika let zlikviduje, o obrovské sumě, která prý leží ladem v útrobách České národní banky atd.

V polovině března 2014, tedy asi sedm týdnů po uvedení do funkce, se objevila zpráva, že Andrej Babiš vybral vklady státu uložené u České národní banky a investoval je na peněžním trhu. Objem vkladů státu u centrální banky tak podle údajů ČNB klesl od ustavení Sobotkovy vlády do konce první březnové dekády o 92 procent, tedy bezmála o 36 miliard korun. Investoval je prostřednictvím komerčních bank v ČR.

Pro upřesnění uvádím tři mediální odkazy z tohoto inkriminovaného období – článek serveru iDNES.cz „Babiš investoval státní miliardy na finančním trhu“, zprávu na Novinkách.cz „Babiš investoval státní miliardy na peněžním trhu“ či stejná informace deníku E15 zveřejněná pod titulkem „Babiš investoval státní miliardy uložené u centrální banky“.

A v této souvislosti nelze nepoložit několik zcela klíčových dotazů:

To pan ministr opravdu může jen tak bez jakéhokoliv výběrového řízení investovat 36 miliard korun prostřednictvím soukromých subjektů?

Jak jsou nastaveny smlouvy ohledně zodpovědnosti za rizika a případné ztráty? Jaké je portfolio těchto investic? Jaký je očekávaný zisk prostředníků?

Které subjekty, respektive komerční banky, budou tyto finanční prostředky investovat? Jsou mezi nimi ty, které mají dlouhodobý statut primárních dealerů státních dluhopisů ČR (viz webové stránky ČNB a MF – doporučuji k velmi podrobnému zkoumání)? Jsou mezi nimi i ty, které nesou úvěrovou zátěž Agrofertu, například Komerční banka ze skupiny Société Générale?

Mají tyto bankovní domy i jiný obchodní vztah se státem, a pokud ano, pak jaký a v jakém rozsahu?

Na Andreje Babiše míří v té souvislosti nové trestní oznámení, které ho viní z bankovních manipulací.

Pokud i tato story projde bez povšimnutí anebo skončí pouze další epizodní ukázkou agrese Andreje Babiše vůči jeho kritikům a oponentům, pak se Babišovi jeho plán převzetí celého státu daří na výbornou. Součástí plánu je i účelový mocenský holport s prezidentem Zemanem. Česká republika se tak více a více vzdaluje obvyklým standardům fungujících demokracií. Spíše to naplňuje parametry posttotalitních východoevropských oligarchií a banditismu.

A ještě něco: V minulých letech se v žertu říkalo, že kde jsou dotace, tam je Babiš. Dnes lze dodat, že kde jsou ve vztahu ke státu úvěrující banky Agrofertu, tam nemůže Babiš nebýt.