Takové velikonoční pondělí Praha ještě nezažila. Už se to blíží. 28. března k nám zavítá Si Ťin-pching, prezident Čínské lidové republiky, generální tajemník KSČ (Komunistické strany Číny) a předseda ústřední vojenské komise. Pořadatelé neponechávají nic náhodě. Pod taktovkou svého dirigenta Jaroslava Tvrdíka připravují ukázkové retro, které si nezadá ani s normalizačními návštěvami soudruha Brežněva. V Praze již visí billboardy s vítacími zdravicemi v čínštině, dělníci z továren a děti ze škol mají již přiděleny mávátka a čínské vlaječky. To bude slávy, to pak budou kšefty. Hurá!
Miloš Zeman si plní další dětský sen. Vždy chtěl mít ze všech kluků na sídlišti největší pomlázku. Konečně. Premiérem už byl, prezidentem už je a teď celý svět uvidí kdo je jeho největší přítel a vzor. To je satisfakce jako hrom. Vzpomínáte na výrok Miloše Zemana v rozhovoru pro čínskou televizi, v němž užaslému redaktorovi státní televize řekl, že se do Číny jezdí učit, jak stabilizovat a rozvíjet společnost? Větší míru devótnosti v Číně ještě nezažili. Zeman si myslel, že si je tím získá, že mu pak čínské investice budou doma plnit další dětské sny. Ale takhle to nefunguje. My Číňanům dáváme a nabízíme více, než očekávají. Nejednáme jako partner, ale jako vazal a dokonce jako jejich trojský kůň v EU a v NATO. A tak neztrácíme jen svou tvář, ale i důstojnost.
O masivních čínských investicích v ČR nemůže být prozatím ani řeči. V letech 2003-2015 byl celkový souhrnný počet čínských investic v ČR 18, v hodnotě 381,7 mil. USD, což představuje z celkové výše všech zahraničních investic v ČR za toto období podíl 0,36%. Pro srovnání – podíl německých investic tvoří 21,9%. Ale teď se vše rychle a zázračně změní. Česká republika je nyní ze všech evropských zemí Číně diplomaticky nejvíce nakloněna, a soudruzi z Číny zde očekávají i do budoucna stabilní prostředí, s vlivovou a mocenskou podporou svých zájmů. Detektovali si ČR jako zemi, v níž diktují politické a byznysové preference silné finanční skupiny, které se zrodily v posttotalitní divoké privatizaci a jsou vzájemně propojené, a které navíc v Číně (a také v Rusku) již působí. Dalo by se říci, že zahraniční politika ČR kopíruje zájmy několika oligarchů.
Bavit se v této konstelaci o nějakých Tibeťanech, o lidech praktikujících Falun Gongu, o Tchaj-wancích, o Ujgurech je pro cynické pragmatiky Tvrdíkova typu nepatřičné a byznysově nevýhodné. Čína je v mnoha ohledech opravdovým rekordmanem v celosvětovém měřítku. Zcela bezkonkurenčně to platí o počtu poprav. Teď se počet popravených v Číně snížil, ale i tak to bylo v roce 2013 2,4 tisíc osob, v roce 2007 6,5 tisíc. 80% popravených podepsalo v celách smrti „dobrovolný souhlas“ s odevzdáním svých orgánů. Doporučuji v této souvislosti knihu Ethana Guthmana „Jatka“, která se tomuto tématu věnuje velmi důkladně, tedy tzv. čínskému řešení problému s disidenty. Sluší se dodat, že ve všech ostatních zemích světa bylo popraveno v roce 2013 celkem 778 osob, z toho nejvíce v Saudské Arábii, Iránu, Iráku, Súdánu a Sýrii.
Některé citáty bývalých vládců jsou v Číně asi věčné, jako ten od Mao Ce-tunga: „Hlava není pažitka, když se jednou usekne, tak už znova nenaroste“.
Tak se podívejme na to, s kým, že to čínský emisar Tvrdík a naši českoslovenští oligarchové tak vesele obchodují. Na prvním místě je třeba zmínit záhadnou společnost China Company Energy Investment (CEFC), která vstoupila do českého prostředí s nebývalou dynamikou. A nejde jen o byznys, ale i o vliv. Posuďte sami, její startovací portfolio je dosti příznačné – fotbal, pivo, média, letecká společnost, luxusní nemovitosti v centru Prahy a pak podíly či podpora v provázané trojici PPF, JaT a Penta. A to není všechno. Na návrh hradního kancléře Mynáře a šéfa poradců Nejedlého se stal oficiálním poradcem našeho prezidenta republiky předseda představenstva CEFC Jie Ťien-ming. Autor Andrew Chubb ze Západoaustralské univerzity uvádí na svém blogu South Sea Conversations, že Jie Ťien-ming by mohl být vnukem čínského prezidenta a maršála Jie Ťien-jinga, který stál v čele asijské říše v letech 1978 až 1983. Jako pravděpodobného otce nynějšího šéfa CEFC identifikuje stejný autor generálplukovníka Jie Sian-pinga, který zakládal jednu z prvních firemních odnoží čínské armády a rozvědky. O spřízněnosti společnosti CEFC s vlivným armádním klanem píše i známý bezpečnostní magazín The National Interest. Oficiální čínské zdroje tyto informace nikdy nevyvrátily.
Na tyto i jiné skutečnosti upozorňuje i naše kontrarozvědka. V nedávno zveřejněné části výroční zprávy BIS se dočítáme i toto: „V případě čínské moci a jejich zpravodajských služeb se nesl rok 2014 ve znamení důrazu na vlivovou infiltraci do českých politických a státních struktur a sběru politického a ekonomického zpravodajství, a to vše za aktivní pomoci některých českých občanů, včetně politiků a státních úředníků“.
Je to zvláštní pocit sledovat noblesního Marka Ebena, kterak moderuje fotbalový večer v čínském tričku CEFC ve vybrané společnosti pánů Zemana, Tvrdíka, Pelty, Mynáře či Jansty. „I ty Marku?“, chce se mi zvolat. Ale není první a asi ani poslední. Například Jarda Jágr si po vodňanském kuřeti vyšvihl reklamu na telefony Huawei. Huawei je dynamická telekomunikační společnost, u nás úzce propojena s O2 skupiny PPF a tedy i s páteřní telekomunikační sítí společnosti CETIN, čímž je pokryto celé území ČR, včetně služeb jiným operátorům. Čínská firma Huawei, řízená státní věrchuškou, nesmí ze špionážních obav působit např. v USA, Kanadě či Austrálii. Huawei je složené slovo: „hua“ znamená čínská civilizace a „wei“ má více významů, včetně významu říše. I to svědčí o čínské důslednosti a sofistikovaném predátorském přístupu.
Souhrnně lze říci, že hlavní komodity čínského zájmu v ČR jsou informační technologie, energetika, finanční sektor, média, dopravní infrastruktura, zdravotnictví a lázeňství, ale i naleziště lithia v Krušných horách a pak také podpůrné PR aktivity jako ji již zmiňovaný fotbal.
Každá pohádka však obvykle mívá i své jenže,…či skryté motivy. Číňané si zde vybudovali pevné přátelské vztahy a politické krytí, ale i oni budou muset poněkud přehodnocovat míru své expanze, očekávané návratnosti investic atd. Důvodem je dnešní výrazný pokles domácí čínské ekonomiky, který nutí čínského ministra financí ke změnám kursu, krom toho bude muset Čína řešit fatální stav životního prostředí a stále se zvyšující rozdíl kondice čínského venkova a městských aglomerací. Jinými slovy – Čína bude více investovat doma než venku.
Nálada v čínském byznysu padla na své pětileté dno a zažívá již osmý měsíc v řadě nemalý pokles. I pro velmi zasvěcené pozorovatele je rychlost poklesu drajvu čínské ekonomiky překvapivá. Čína nyní zažívá nejpomalejší růst za posledních 25 let. Je to znát na indexu PMI i na ztrátě hodnoty čínských akcií, za období od května 2015 do února 2016 byla tato ztráta 40%. Čínu teď čekají zásadní reformy a restrukturalizace velkých státních firem. Finanční trhy jsou velmi opatrné i vůči čínské měně. Je těžké prognózovat v situaci, kdy jsou čistě ekonomická rozhodnutí podřízena politickému vlivu.
Ve hře je jeden zásadní termín, který se kvapem blíží a může být klíčovým motivem zájmu o jednu z členských zemí EU jako je ČR. Tím termínem je prosinec 2016, kdy vyprší 15ti leté moratorium podmíněného členství Číny ve WTO (World Trade Organization), organizace, která zakládá pravidla mezinárodního obchodu. Čína se stala členem WTO v prosinci 2001, s tím, že má na 15 let status netržní ekonomiky.
Pokud nyní Čína získá status tržního hospodářství na doporučení nejen WTO, nýbrž i EU, pak by země EU podle studie Economic Policy Institute mohly přijít až o 3,5 mil. pracovních míst. V ČR by to mohlo být až 94 tisíc pracovních míst. EU a WTO se musí rozhodnout, zda Číně na konci letošního roku status tržní ekonomiky udělí. Pokud by tak učinila, snížila by se její schopnost uvalovat na čínský dovoz antidumpingová cla. Ta se používají v případech, kdy se zboží vyvážené do zahraničí prodává levněji než na domácím trhu.
Čínští výrobci by podle studie mohli v důsledku omezené schopnosti EU používat antidumpingová cla zaplavit evropský trh levným zbožím a podkopat tak evropskou produkci. Mez nejvíce ohrožené sektory by patřila výroba automobilových součástek, papíru, oceli, keramiky, skla, hliníku a jízdních kol. Odpůrci udělení statusu tržní ekonomiky Číně podle agentury Reuters tvrdí, že ceny čínského zboží nejsou výsledkem působení tradičních tržních sil a jsou uměle tlačeny dolů.
Čínští soudruzi pochopili, že se se současnou českou politickou garniturou dohodnou snadno. V listopadu 2015 podepsal premiér Sobotka při návštěvě Číny také Memorandum o porozumění mezi vládou ČR a vládou ČLR o společné podpoře iniciativy Ekonomické pásmo Hedvábné stezky a Námořní Hedvábné stezky pro 21. stol. Tento několikastránkový, málo srozumitelný text ovšem zavazuje ČR k tomu, že bude mimo jiné hájit zájmy Číny ve strukturách EU. Na tuto dohodu naváže příští týden dohoda obou prezidentů o strategickém partnerství mezi Českem a Čínou. Dokonáno jest.
Je Čína dost velká a dost bohatá, aby uspokojila všechny nápady a sny pánů Tvrdíka, Zemana a několika československých oligarchů? A co na to naši partneři z EU a NATO? Byl již zahájen náš odklon na východ směrem k Číně a Rusku? Opravdu chceme být mixem čínské kolonie a ruské gubernie? Je tím hlavním motivem pouze výše provizí pro vyvolené? Znamená dnešní posun definitivní přetržení polistopadového vývoje? Již nevratně jsme se vzdali akcentu na lidská práva a občanské svobody? Musela Praha podepsat jednostrannou dohodu o partnerství s Pekingem?
Otázek je více než odpovědí. Do nedávna u nás dominovala žlutá barva Babišovy řepky olejky, teď k ní přibude rudá barva čínské vlajky, která se inspirovala vlajkou sovětskou. Podle oficiální interpretace představuje velká žlutá pěticípá hvězda společný program a jednotu lidu vedeného komunistickou stranou, malé hvězdy reprezentují dělníky, rolníky, malou buržoazii a vlastenecký kapitalismus, čtyři sociální skupiny, které se účastní společného programu socialistické výstavby. Červená je barva revoluce, ale v minulosti symbolizovala čínské vlastence.
To je retro se vším všudy. Fotbalisté Slávie by mohli vyprávět. Kupředu, zpátky ni krok. Budou to opravdu veselé Velikonoce.