Petr Havlík, někdejší mluvčí Občanského fóra a spoluzakladatel ODS, vytvořil projekt Mapování, který sleduje někdy až děsivá propojení v českém byznysu a politice. V rozhovoru pro Svobodné fórum hovoří nejen o své bývalé straně, ale zejména o tom, co v současné době nejvíce ohrožuje českou demokracii: Rusko, Čína, oligarchizace a populisty geniálně využitá migrační krize.
Vy jste před 24 lety pomáhal budovat ODS. Před několika dny někteří zastupitelé této strany na pražském magistrátu podpořili partnerství mezi Prahou a Pekingem, což dobře zapadá do obratu ČR směrem k autoritativním režimům. Jaký z toho máte pocit?
Já myslím, že je to potvrzení toho, co říkám už delší dobu. Česká politika opustila hodnotový půdorys. Je již jen pokračováním byznysu jinými prostředky. Už to dávno není o pravici a levici (pokud to tak v minulosti alespoň vypadalo), myslím, že jednotící moment, který spojuje různé hráče, je z toho politického angažmá plynoucí profit. Hesla o hodnotách a službě veřejnosti se hodí jen na předvolební plakáty. Závislosti vznikají jemně, skoro nenápadně, ale ve chvíli, kdy se figury stávají součástí nějaké mocenské skupiny, musí držet daný úzus. Těch několik zastupitelů ODS je vědomě či nevědomě součástí tohoto soukolí. Já jsem se velmi divil, jak se může paní Alexandra Udženija stát místopředsedkyní strany. Vnímám tu genezi a člověk se může domýšlet, jaké jsou motivace. Ve finále je jedno, jestli to či ono někdo páchá pro svou naivitu, nekompetenci, nebo proto, že z toho něco má. Česká veřejná sféra je protkána lidmi, kteří splňují oba parametry naprosto bezvýhradně.
Pak je něco, co může svádět k jednoduché, laciné interpretaci, a to domněnka, že se jedná o užitečné idioty nebo rozverné naše furianty. ODS si pod sebou podřezává větev u dost podstatné skupiny lidí, kteří chtěli věřit, že nastává nějaký restart, že si ta strana začíná uvědomovat vážnost situace. To, oč tady u nás kráčí, není nic menšího než to, jestli budeme patřit na Západ, nebo na Východ. Když jste zmínil, že jsem vybudoval ODS – ano. A nestydím se za to. Tehdy se podařilo zabránit dominanci různých odnoží levice. Rozdělení Občanského fóra na definované politické subjekty bylo správné. Jak to dopadlo, víte. Já jsem se s tou stranou rozešel v roce 1993, jelikož v ní začaly dominovat trendy a lidé, se kterými jsem nechtěl patřit do jednoho světa. Ale to je jiný příběh.
To zásadní je skutečně to, jestli budeme plnohodnotnými a dospělými partnery EU a NATO, a nebo jestli už tady někdo nepřipravuje model mixu čínské kolonie a ruské gubernie. To, co se v posledních týdnech a měsících děje, svádí k tomu, že to tak je.
Vy jako analytik intenzivně sledujete východní tendence a zájem o Českou republiku. Zdá se, že jak investoři z Číny, tak vlivové skupiny z Ruska to u nás mají poměrně jednoduché, zjevně mnohem jednodušší než v Polsku. Proč tomu tak u nás je?
Já myslím, že nás dobře znají. Rusové náš prostor nikdy neopustili, mám sofistikovaný odhad, že na konci 80. let bylo v Československu 7500 lidí v síti KGB. To číslo mi nikdo nevyvrátil. Jestli to bylo o sto více nebo méně, není podstatné. Rusové vnímají, že jsme takoví slovanští bratři, ale přesto nám tak trochu nevěří. My jsme pro ně zakuklení švejkové, hráči, kteří mají více než jeden dres. Proto československou StB dozorovali z Německa. Není úplně náhoda, že šéfem rezidentury KGB v Německu, která tehdy sídlila v Drážďanech, byl nějaký Vladimir Vladimirovič Putin. Jisté je to, že někdo seznam těch lidí má – a to je přinejmenším obrovský vyděračský potenciál. Jedna věc je to, že někdo investuje do toho, aby nějací trollové kompletně obsadili internetové diskuze, to je tak jasné, že o tom nemá smysl polemizovat, ale v České republice je dnes asi 15 tisíc firem, které mají definovaného ruského vlastníka. Můžeme se domnívat, kolik dalších českých firem zde funguje přes domácí bílé koně. Předchozí vlády – především ty vedené Stanislavem Grossem a Milošem Zemanem – dokázaly prodat Rusům i zásadní strategické věci. Rusové to vnímají tak, že jsme jejich území. Samozřejmě vědí, že jsme pro ně snadnější kořist než Poláci z pochopitelných historických důvodů. Poláci se před ruským medvědem nikdy definitivně nesehnuli.
Čím je ten rozdíl způsoben?
Poláci bojovali, více není třeba dodávat. Poláci zažili katyňský masakr.
Člověk si říká, že tomuhle se dá rozumět, jelikož i my jsme pořád pod vlivem silného Německa na západě a silného Ruska na východě, i když zásadně jinak než Poláci. Přes všechny hrůzy, které jsme zažili ve 20. století, je pro nás ale naprosto klíčové držet partnerství s Německem, a to zejména z existenčních důvodů. Pokud by si někdo vážně myslel, že opustíme prostor společné Evropy a dobrých obchodních vztahů s Německem, tak to nebude mít fatální dopad jen z obchodního hlediska, ale i z bezpečnostního a hodnotového.
A Čína?
Ta hledala ve východní Evropě měkký podbřišek, to nejsnazší sousto, a našla ho tady. Já bych řekl, že v tomhle jsme absolutně na špici. Dokonce se zdá, že Česká republika je snazší sousto než Maďar Orbán, než dnes značně oslabený tatranský samec Fico. Když tady vládnou lidé, kteří jsou schopni změnit názor dvakrát během dne, když na Hradě sedí člověk, který má různé vztahy, různé motivace a různé lásky, náklonnosti a závislosti, udělají si rešerši a vidí, jak je to snadné.
Co by se s tímto prostorem stalo, kdybychom nakonec opravdu vystoupili z EU?
Já jsem dokonce zaregistroval, že pan prezident teď nedávno v Semilech (všimněte si, že náš pan prezident už nejezdí jen do krajských a okresních měst, ale do i do menších obcí a vísek, což bych nepodceňoval, pro dobrovolné hasiče a myslivce, kterých se nechci nijak dotknout, je to životní zážitek) hovořil o možném referendu o vystoupení z EU. Takže ta příprava už začala. O Česku je navíc známo, že za peníze a za výživné kompro informace si tu koupíte cokoli a kohokoli. Není problém vytvořit tu správnou atmosféru, podpořit ji průzkumy veřejného mínění, využít megatématu migrace…
A kdo na tom bude mít zájem? Že se například na expanzi syrských uprchlíků podílí ruská aktivita v Sýrii, to je nezvratné, ale interpretace v našich médiích jsou většinově jiné, přesně podle osnov hybridní války.
Na přímou otázku přímá odpověď: Byla by to kolosální změna. Nastal by zásadní propad životní úrovně. V loňském roce jsme vyčerpali něco přes 150 miliard korun evropských dotací a odvedli jsme jen cca 40 miliard. Jestli před časem někdo říkal, že víc dáváme, než bereme, tak to již dávno není pravda. Jsme výraznými příjemci. To je to, co započítává ministr financí do příjmů a chlubí se, jak máme úspěšný rozpočet. Dále, v posledních letech je 65–80 procent našeho dovozu a vývozu se zeměmi Evropské unie, přičemž polovinu tvoří dovoz a vývoz s Německem. Německých investic je u nás řádově několik tisíc.
Nechci strašit, ale toto je potřeba domyslet. Jen pro srovnání: Do Číny vyvážíme čtyři procenta, dovážíme 11 procent z celkového objemu. S Ruskem ještě méně. Takže jestli si někdo myslí, že zítra přijde Jarda Lufťák (Jaroslav Tvrdík, v současnosti prezident Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce a zástupce čínské firmy CEFC pro Evropu – pozn. red.) a zasype nás čínskými investicemi, tak to je nesmysl. Propad by byl samozřejmě u výběru daní, to by se mohl pan Babiš přetrhnout a zrušit všechny živnostníky, což už nakonec stejně dělá. Stát by neměl na pokrytí mandatorních výdajů, snížily by se důchody, platy a tak dále.
A politický dopad?
Politický a bezpečnostní aspekt je ještě drastičtější. Představa, kterou měli někteří naivní lidé už na začátku 90. let, že bychom mohli využít strategické polohy a být jakýmsi můstkem mezi Východem a Západem, to je nonsens. Evropa není značka ideál, existuje spousta věcí, které lze kritizovat, ale jako plnohodnotný člen party máme naprosto jasně definované garance a pozice. I kdyby došlo k nějaké proměně, i kdyby nedej bože vystoupila Velká Británie z EU, tak pořád jsme součástí nějakého celku. NATO je možná ještě důležitější.
Nejsou tu jen migranti, ale zřetelná ambice přepisovat politickou a strategickou mapu v globálním měřítku, a tam je potřeba si vybrat svou sféru vlivu a svůj hodnotový půdorys. To je hra, která je pro nás osudová a která se hraje skrytě a rafinovaně, na rozdíl od nějakých nových byznysových expanzí (často virtuálních), a je osudovější než věčný boj sunnitů s šíity někde v tramtárii, pro Evropana naprosto nepochopitelný a nesrozumitelný.
Lidé typu vašeho bývalého kolegy či nadřízeného Václava Klause, stejně jako jeho následovníci, například Petr Mach, horují pro národní suverenitu. Tím vedou Čechy k názoru, že je třeba opustit EU. Co ale znamená taková suverenita?
Všimněte si, že to nové národovectví je nejzřetelnější v zemích V4. Jakoby ožívaly postavy první poloviny dvacátého století – Horthy, Hlinka, Piłsudski. A u nás? Tady se oprašuje romantická představa panslovanství či dokonce Komunistické internacionály, byť se tomu teď moderně říká obhajoba národních zájmů.
S politickým extrémismem se potýkají i na Západě, ale většinová společnost má nastaveny senzory, funguje spontánní veřejné mínění i sebeobranné mechanismy občanské společnosti. Jejich demokracie je zralejší a dospělejší. Ale dnes by bylo dobré vědět i to, kdo, proč a jak podporuje například Pegidu a proč se tak děje zrovna v bývalé NDR.
Ale vraťme se k nám domů. Je iluzí se domnívat, že takto malá země jako ČR může žít nějak zcela nezávisle. My nejsme Švýcaři. Průměrný Švýcar má pětkrát větší mzdu a důchod, mají svoje banky, sjezdovky, hodinky a čokoládu a oni to prostě přežijí. Nemají žádného vnějšího nepřítele a vždy se v turbulentních dobách dobře zorientovali. My tyto bonusy nemáme. Člověk se musí stále ptát – kdyby vám před 25 lety někdo řekl, že se ani nepřiblížíme té kvalitě života, která je i o tom, jak společnost respektuje priority, jak se stará o nemohoucí a potřebné, jakou úroveň má školství, vymahatelnost práva a tak dále, a hlavně, jak funguje strukturovaná občanská společnost, tak bychom tomu nechtěli věřit. A my v tom naprosto zásadním způsobem opouštíme dobrá předsevzetí a vracíme se o čtvrtstoletí nazpátek.
Já tomu říkám epochální rehabilitace normalizační mentality. Začínají se plíživě omezovat svobody, tenduje se k vládě silné ruky atd. Zrelativizovat se dá všechno, včetně minulosti vlastní země.
Když jste se ptal na Klause, zmiňme i současného pana prezidenta: Jeden jezdí na Rhodos, druhý jezdí pro vyznamenání rovnou do Moskvy. Já řeknu něco, za čím si stojím. Je více než pravděpodobné, že oba byli v nějakém perimetru KGB. Dopředu říkám, že nemám žádný důkaz, že by někdo něco podepsal. My jsme mnohé věci nevěděli a některé nevíme doteď, například ty, které leží v nějakých moskevských trezorech. Musíte si ale klást otázky, proč to ten konkrétní člověk dělá. Proč někdo, kdo si vybudoval image konzervativního pravicového politika, ten, kdo celou dobu studoval Hayeky, Friedmany, Samuelsony a tak dále, takto otočil? My jsme se hlásili k Reaganovi, k Thatcherové a k opatrným vztahům s Východem a Václav Klaus to horlivě prosazoval. A nyní? Ta proměna je tak zásadní, že dnes se tím ani netají. Všechno, co vyrobí Západ, je špína, jeho náklonnost k Východu je evidentní.
Pro dnešní stav je alarmující, že v tomto módu jedou se Zemanem v naprosté harmonii. Pak si začnete klást otázky, které vyvstanou, až když se dějiny rozjedou. Nebyl tedy nakonec ten Klaus jen tím buldozerem privatizace pro skupinu vyvolených dobře se orientujících kádrů minulé moci? Neskočili jsme jim na lep? Nebyla ta amnestie jen uzavřením té české cesty s bankovním socialismem a privatizačním predátorstvím? Já sám si ty otázky kladu od chvíle, kdy jsem odešel od prostřeného stolu. Tedy od roku 1993.
Popsal jste už mnohokrát postavu Andreje Babiše. Jakou roli hraje v tomto celém procesu změny orientace České republiky?
Já bych čtenáře nasměroval na portál mapovani.cz, kde jsem popsal ty takzvané vítěze Sametu, je tam i příběh Babiše. Ale dovolte mi malý exkurz. Je příznačné, že všichni mají buď přímou, nebo zprostředkovanou vazbu na lidi se stejnými kořeny. Soudruzi z různých kategorií a estébáci z různých úrovní. To platí i pro ty, o kterých to úplně přesně nevíme, protože sehráli roli bílých koní. Já jsem dlouho hledal toho, kdo by byl jedním z těch hlavních režisérů toho koncertu, který se odehrál. Podle mého – to schéma, jak se dostat k obrovským majetkům, určil jeden člověk více než jiní. Spousta těch takzvaných nových byznysmenů jako by o politiku neměla zájem. Ale to není pravda. Šlo přeci o kumulaci moci. Mně z toho vyšlo jedno poněkud opomíjené jméno – Svatopluk Potáč. To byl jeden z hlavních exponentů normalizačního období, šéf Státní banky československé, místopředseda Adamcovy vlády. A dvacet let byl šéfem Václava Klause ve Státní bance. Před tím, než se stal Klaus součástí party v Prognostickém ústavu, který byl zásobárnou budoucích vysokých politiků a podle jeho šéfa (Valtra Komárka – pozn. red.) školou revoluce. Byli to Vladimír Dlouhý, Václav Klaus, Valtr Komárek, Jiří Dolejš, Miloslav Ransdorf, Jan Mládek, Zdeněk Tůma, Miroslav Singer, Karel Dyba, Rita Klímová a jiní, včetně licencovaného agenta KGB Koechra.
Aby bylo jasné, proč jdu tak hluboko do minulosti: Potáč byl spoluzakladatelem investiční skupiny Motoinvest, dlouhá léta byl poradcem Pavla Tykače. Motoinvest spoluzakládal také bratr hlavního architekta kupónové privatizace Dušana Třísky, který pak neprošel lustrákem (nedostal lustrační osvědčení – pozn. red.) atd. Pak se začnete ptát: A kde byli ti ostatní? Například bezpečnostním poradcem Penty byl generál Lorenc (poslední náčelník Státní bezpečnosti Alojz Lorenc – pozn. red.). A tak dále a tak dále.
Proč to říkám v souvislosti s Andrejem Babišem? Je dobré vědět, jak jeho impérium vzniklo, jestli byl, či nebyl přítelem Marka Riche, jehož byznysovou stopu lze nalézt i v Čechách… Jak to bylo se společnostmi O.F.I. a Ameropa? To jsou otázky, na které nikdo nikdy důkladně neodpověděl. Samozřejmě je ale důležitá příslušnost k elitním pézetkám (bývalým podnikům zahraničního obchodu z komunistické éry – pozn. red.), ze kterých pocházeli ti šviháci, kteří pak určovali, jak to bude. V procesu privatizace navíc hrály zásadní roli banky, což by bylo téma na samostatný rozhovor. Babiš vyčkával, až si sedne pěna dní, nešel do komodit, které obsazovali dravější hráči, ale přesně věděl, co bude jednou dobrým soustem. Počkal si na pád Chemapolu a později Aliachemu a začal to svoje impérium budovat ne po baťovsku, ale jako predátor. V té době mu rozjezd úvěrovala City Bank a já jsem si jistý, že bez zahraničních příjmů by to nebylo možné. A troufám si říci, že v tom mohl hrát zásadní roli již zmiňovaný Mark Rich. Všimněte si, že Babiš až do roku 2011 neřekl jediné slovo k české politice a stavu společnosti.
A co se pak změnilo?
Myslím, že zlom nastal ve chvíli, kdy dostal apetit na Unipetrol, ale rozhodl se, že za něj nemusí zaplatit, ale může si vyzobnout to, co potřeboval. Vyzobl si zajímavé třešničky – a zjistil, že má například čpavek a může si nastavit exkluzivní ceny na budoucí léta. Tak začala jeho expanze do Německa. Pak měl pocit, že s těmi hráči z PKN Orlen to nějak došmudlí, ale trošku narazil. Ve stejné době pomohl Andrej Babiš na Slovensku nástupu Fica, spolu se svým přítelem Jurajem Širokým, který si svůj part zahrál i u Harvardských fondů a před tím zažil elitní kariéru u StB. Svou mentalitou a historickými vazbami je Babiš ukázkový prototyp posttotalitního vítěze a patří do první československé ligy a takzvané velké čtyřky spolu se značkami PPF, Penta a J&T. Tyto i ty ostatní naleznete na mapování.cz
Další motiv se týká daňového zatížení bank a IT firem, jejichž zvýšení původně prosazovala ČSSD, šlo o takzvanou sektorovou daň. Určitě by stálo za to udělat analýzu toho, jaká banka dnes úvěruje Agrofert, kolik spravuje státních účtů a státních aktiv a tak dále. Pokud by bývala prošla ta sektorová daň, tak by to pro čtyři největší domácí banky znamenalo ztrátu pěti miliard ročně. Za čtyři roky vládnutí je to již 20 miliard. No a která je dominantní IT firma v Česku? No přeci O2, tedy PPF Petra Kellnera. Andrej Babiš zabránil tomu, aby někdo zkřížil cestu Kellnerovi a jemu spřízněným oligarchům a jejich úvěrujícím bankám. To je přesná kopie ruského modelu, jinými slovy state capture (ovládnutí státu – pozn. red.). Mimochodem, ve stejnou chvíli bylo definitivně jasné, že vládu neřídí Sobotka, nýbrž Babiš.
Takže se jedná o ruský způsob uvažování…
Nejen ten. Babišovým učitelem je také Mark Penn, zakladatel agentury PSB. Ta se věnuje politickému marketingu, dělali také Jiřího Paroubka, Hillary Clintonovou, Silvia Berlusconiho, Tonyho Blaira a nakonec i Andreje Babiše. A Mark Penn říká: „Masivní negativní reklama dokáže utvářet názor voličů, aniž jim předložíte jediný důkaz.“ A stejný člověk říká: „Řekněte lidem jen to, co chtějí slyšet. Pravda není důležitá. Lidskost do kampaně nepatří.“ To je to Babišovo heslo „Všeci kradnú“. Je potřeba si uvědomit, že pro Babiše jsme všichni jen spotřební zboží s dočasnou trvanlivostí, asi jako párek z Kosteleckých uzenin nebo kobliha z Penamu. A on si navíc ve své zvrácenosti myslí, že to je tak správně.
A další motiv pro vstup Babišův do politiky byl…
Tím druhým motivem je dokončení procesu kumulace moci. Pokud by někdy ztratil tu politickou, tak mu zůstane ekonomická a mediální dominance a bude vládnout dál, bez ohledu na ty či ony volby. A už vůbec nepotřebuje, aby se někdo šťáral v nějakých „zbytečných“ detailech.
Zmínil bych ještě rozměr vstupu slovenského byznysu do Čech: Je tu i Pavol Krúpa z Arca Capital, který pomohl zbohatnout Grossovi. Zaprognózuji si, že to bude během několika měsíců nový majitel Economie (vydavatelství Economia, které vydává Hospodářské noviny a týdeníky Respekt a Ekonom – pozn. red.). Já žasnu nad tím, že tady máme paní Krnáčovou na pražské radnici, nad tím, že klíčové karty drží Babiš, Penta, J&T, Chrenek, Krúpa… Nezapomínejme na to, že Babiš svůj vliv drží i na Slovensku. Jemu se investice do politiky prostě vyplatila. A nejde jen o legendární dotaci pro Duslo Šala. Pro tyto lidi se nikdy nerozdělil náš stát – a asi ani RVHP.
Jaký je vztah těchto lidí k Evropské unii?
Jsou to konzumenti. Dokud mají kontrolu nad dotacemi, veřejnými zdroji, dokud mohou točit kolem dějin, proč by to nedělali? Je naivní si myslet, že tito lidé budou mít jednou dost. Nikdy nemají dost. Babiš se navíc dostal do situace, kdy už nemůže skončit. Někdo by se pak třeba začal ptát, jak to bylo s Čapím hnízdem, se vším. Andrej Babiš nevytvořil havlovskou nepolitiku, ale antipolitiku, vyprázdnil zásadní pojmy, zlikvidoval i to torzo skeletu české politiky. Politickou diskuzi nahradily eskapády celebrit z bulváru, alespoň má lid ten svůj chleba (z Penamu) a své hry (z mediální divize Agrofertu). A to je problém, především proto, že to vypadá, že je to lidem jedno, že tomu dokonce tleskají anebo se bojí říct ne.
Jak se díváte na Babišovo propojení s elitními policejními složkami a na jeho souznění s pražskou vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou?
Trošku tuším, že když si začal stavět bezpečnostní divizi Agrofertu a vytahoval si klíčové lidi z policie, dělal to vědomě. Někdo tu linku budoval. Mohl bych se bavit o různých bývalých náčelnících různých služeb, kteří mu možná jen dočasně posloužili, někteří tam třeba fungují doteď.
Myslím, že máte na mysli pana Randáka.
Nebudu jmenovat. Byli bychom hodně naivní, kdybychom věřili, že této příležitosti nevyužil. Troufnu si říci, že málokdo umí tak využívat různé druhy užitečných idiotů, v tom je Babiš mistr. Někdo platí velké alimenty, někdo hodně pije, někdo má exekuce, někdo žije dvojí život… A on k nim podle toho přistupuje. Vzpomínáte na příběh poslance ČSSD Šincla? Já jsem tehdy napsal: „Pro Babiše jsme všichni Šinclové.“ Takhle on řídí vládu, metodami Státní bezpečnosti. Starého psa novým kouskům nenaučíte. A to nedomýšlím to, že tady existují lidé, kteří vědí, kdo kam patřil v minulosti. Navíc on ví, že když zlý, nenávistný Šafr napíše, že je estébák, koupí si jiného estébáka, který dosvědčí, že to není pravda. Všechno je otázka ceny a formy nátlaku. Já se obávám, že on takto dokáže zpacifikovat nejen vládu, ale i média a takzvané opoziční síly, včetně mnohých občanských protikorupčních aktivit a iniciativ. Přesně jako kdysi StB. To je taková předsíň totality, v čem žijeme. Ale ty dveře už se otevírají, slyším to jejich vrzání.
Jak je ale můžeme zavřít?
Je to čím dál tím horší. Tohle je řízené, plánovité omezování svobody. Je dáno bezbřehou koncentrací moci, která z definice pojmu omezuje nejdůležitější svobodu, kterou máme, a tou je svoboda volby. Bavíme se o elektronické evidenci tržeb, kontrolním hlášení a všech dílčích, šikanózních postupech jak omezovat prostor a zvyšovat kontrolu. Je téměř zadušena možnost volné soutěže. Parlament je žvanírna, abych citoval klasika Babiše, a tyto postupy směřují k vládě silné ruky. Hádejte, čí ta ruka bude.
Já také s hrůzou zírám na to, jak důkladně bylo využito problému migrační krize. Je zvláštní, v jak hysterické atmosféře žijeme, přestože 99 procent obyvatel této země nevidělo živého migranta ani si nekliklo na wikipedii, aby se podívali, co je to islám. Strach je nejsilnější emoce a je k nevíře, jak to funguje. A to vůbec nepodceňuji ten skutečně velký problém globálního rozměru, kterým to současné stěhování národů je. Ale všímáte si té dojemné shody Zemana s Babišem, kteří okamžitě naskočili na poptávku a túrují atmosféru, čímž totálně a cíleně zahlušili všechna ostatní témata? Oni nás ochrání, oni se o nás postarají… Jako bych to už někdy slyšel.
Takže už se to zastavit nedá?
To, že se tady vůbec bavíme, je důkazem toho, že to některé lidi trápí. Okamžitý účinek nějakých společných prohlášení nefunguje. Je to o trpělivé osvětě a o procitnutí ze snu u těch, kteří měli pocit, že budou hrát nějaké své partikulární hry a nechají ten veřejný prostor svému osudu či dokonce evolučnímu zrání. Měli by si uvědomit, že tento kurs dříve nebo později ohrozí i je. Je to orwelovské podobenství.
Jde o to, aby si lidé, kteří se tím nechtěli zabývat, našli čas, aby jeden večer nekoukali na Ordinaci v růžové zahradě a podívali se reálně na to, v jaké zemi žijí. V Česku má oportunismus a dvojí morálka hluboké kořeny a některá schémata se jen opakují, bohužel. Geniálně to popsal Jan Zábrana ve svých pamětech. To by měla být povinná četba.
Já si myslím, že není úplně ztracená mladá generace. Řekl bych, že mezi lidmi vysokoškolského věku je řada těch, kteří si tyto otázky kladou, to je moje pozitivní osobní zkušenost. Druhá věc je ta, že jsme součástí hodnotového prostoru, a proto je potřeba připomínat srovnání s civilizovanými zeměmi s nepřerušovanou demokratickou tradicí. Další naděje je také v tom, že žádný strom neroste do nebe, že ti exponovaní alfa samci našeho veřejného prostoru ve své nenasytnosti začnou dělat chyby a požírat se navzájem. Tohle hřiště není tak velké a všichni predátoři nebudou uspokojeni a nasyceni.
Řeknu vám na závěr vtip, podle kterého Babiš funguje. Přijde soudruh ředitel do práce a tam stojí soudruzi z krajského výboru strany a říkají: „Soudruhu řediteli, tvoje výsledky byly dlouhodobě neuspokojivé, tak dovol, abychom ti představili nového soudruha ředitele, který tě zítra nahradí. Doufáme, že mu se vším pomůžeš a uvedeš ho do funkce.“ A tak odvolaný soudruh ředitel novému soudruhovi řediteli připraví tři obálky s tím, že je má postupně otevřít, až mu bude nejhůř. Nový soudruh ředitel se ujme pozice, ale zjistí, že to není tak snadné, jak si představoval, a tak za chvíli otevřel první obálku, kde se psalo: „Všechno sveď na své předchůdce.“ Geniální myšlenka, která nějakou dobu fungovala. Pak ale přišly další problémy, červená čísla, všechno špatně. A tak vytáhl druhou obálku a tam bylo: „Všechno sveď na svoje podřízené.“ Zase to fungovalo. Vyměnil soudruha náměstka, soudruha vrátného, lidé tomu věřili… Jenže situace se udržet nedala a za rok to vypadalo ještě hůř, než když nastupoval. No a když otevřel tu třetí obálku, stálo tam: „Soudruhu, připrav si tři obálky.“
