Petr Kukal se léta staral o Twitter ministerstva kultury, na nějž dokázal přivést velké množství sledujících. Dokázal totiž důležité informace propojit s lehkou nadsázkou a humorem. Po změně ministra a jeho lidí se ovšem rozhodl, že bude lepší odejít a nenechat si diktovat, co smí psát na sociální síť. V rozhovoru pro FORUM 24 učitel, publicista a básník prozradil, jak je těžké dělat si legraci i v moment, kdy jde o smutné věci, zda byl někdy politiky kritizován za své příspěvky, i jak se změní jeho styl při práci pro Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.

Pane Kukale, dlouhou dobu jste bavil uživatele Twitteru svými příspěvky z účtu ministerstva kultury. Proč jste se rozhodl změnit působiště?

Protože atmosféra na Ministerstvu kultury se změnila. Nejviditelněji se tato změna manifestovala tím, že jsem po třech letech přišel o kompetenci zveřejňovat tweety bez předchozího schválení. Ve chvíli, kdy takhle náhle a takhle jednoznačně ztratíte důvěru svých nadřízených, musíte se nad tím alespoň zamyslet. Já jsem se zamyslel a dobral se poznání, že už tam nechci být.

Dokážete spojit důležitou historickou událost s vtipným postřehem k aktuálním problémům. Bylo vám vždy do smíchu, když jste tweety vytvářel?

Povaha některých tweetů byla samozřejmě vážná, nejednou smutná: Kondolence při úmrtí velkých osobností české kultury nebo připomínky výročí děsivých historických událostí. Ale pokaždé mě ta práce těšila. A ty vtipné tweety jsem psal s čirou radostí. Tohle vás musí bavit; pokud by vás psaní otravovalo, vždycky by to na něm bylo znát.

Setkal jste se někdy s „doporučením“, abyste ubral?

Zpočátku ano, tendenci radit mi měla některá média či konkrétní followeři. Pak to myslím vzdali. Z vedení ministerstva ale nikdy žádné závazné doporučení či dokonce příkaz nepřišel. Jednou se mnou o podobě mých tweetů hovořil pan náměstek, velmi přátelsky a srdečně. Upozornil mě na některá rizika, nic mi však nenařizoval ani nezakazoval.

Vaše postřehy jsou velmi erudované, jak aktivně sledujete politickou situaci u nás?

Jako všichni, velmi výběrově, popravdě asi dost povrchně. Ale pokud mě nějaká kauza zaujme, seznámím se s ní podrobně.

Máte nějaké favority, nebo komentujete dění „padni, komu padni“?

Pro mě je nejdůležitější, jaký má konkrétní událost kreativní potenciál, lidově řečeno: Co se z ní dá vyrazit. Kdo patří do jakého tábora, v tu chvíli neřeším. Dokladem mohou být moje dva velmi úspěšné tweety: V jednom si dělám legraci z vyjádření Pavla Bělobrádka, že pes nemůže umřít, ale chcípnout. Druhý parafrázuje Čunkův výrok, že žena je zodpovědná za to, s kým se rozhodla mít dítě. Oba ty tweety si dobíraly vysoko postavené představitele KDU-ČSL. A oba vyšly na twitteru lidoveckého ministerstva.

Jak jsou podle vás v dnešní době důležité sociální sítě pro komunikaci třeba ministerstva?

Nevím, já znám Twitter a Facebook. Instagram, LinkedIn, Google+ aj. jsou pro mě jen slova. Zhruba tuším, co to umí, ale nepoužívám to. Jako každý sjíždím YouTube, ale potenciál téhle sítě pro komunikaci státní správy odhadnout nedokážu. Laicky soudím, že bude jen růst, mediální prostor je stále více vizuální.

Nově máte na starost Twitter Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, v čem se vaše práce změnila?

Hodně se rozšířil záběr oborů, které mohu komentovat. Filozofická fakulta UK má skoro padesát kateder a ústavů, od Fonetického ústavu po Katedru logiky. To je obrovský prostor.

Hodí se stejný typ příspěvků pro ministerstvo i renomovanou vysokou školu?

Nevím. Ale počítám, že Filozofická fakulta UK věděla, do čeho jde.

Setkal jste se s ohlasy na vaši práci třeba ze strany politiků, ze kterých jste si dělal legraci?

Jen jednou, a to šlo o soukromý účet. Jinak si politici, počítám, stěžovali přímo panu ministru Hermanovi, který to ode mne vždycky velkoryse odklonil.

Co je podle vás nejdůležitější, když chce být člověk na sociální síti vtipný?

Schopnost být vtipný i mimo sociální sítě. Twitter je jenom okno, musí za ním sedět někdo, kdo by podobným fórkem uměl zareagovat i u stolu v hospodě.