Vypadá to, že nastalo vzácné souznění duší mezi Milošem Zemanem a bývalým premiérem Petrem Nečasem. Zeman se ve středu sešel s Petrem Nečasem a Zeman Nečase pochválil za příspěvek k rozvoji česko-čínských vztahů. Mnozí komentátoři si všimli, že Zeman přitom ještě nedávno v čínské televizi CCTV kritizoval bývalou vládu ČR za to, že „podléhala tlaku USA a Evropské unie“ a pochvaloval si, jak jsme teď osvobozeni.
Podle mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka v tom ale není žádný protiklad. Novinkám.cz řekl: „V médiích se psalo o tom, že Petr Nečas je velmi aktivní v obchodních vztazích s Čínskou lidovou republikou.“ A všechno svedl na Karla Schwarzenberga, který byl v Nečasově vládě ministrem zahraničí. Nečas se také účastnil jednání českých a čínských podnikatelů na Žofíně, kde byl i Zeman a čínský prezident Si Ťin-pching.
Stejně tak je zřejmé, že to byl Nečas, kdo měl o obchodní vztahy s Čínou zájem už jako premiér a Zeman na to konec konců jen navazuje.
Proti obchodování s Čínou nikdo rozumný nic nenamítá. Je sice na místě poukázat, že čínské investice nejsou, pokud jde o čísla, vůbec tak slavné, jak by se mohlo zdát ze Zemanových bombastických výroků, ale dejme tomu, že je to takový folklor. Proč by si politici nenatřásali trochu toho zbylého peří, co jim ještě nevypadalo.
Jde tady ale o otázku vkusu. Od Zemana už nikdo žádný nečeká. Petr Nečas, který se tvářil jako konzervativní politik, ale svou trapnou aférou otevřel cestu k moci Andreji Babišovi. Po několika letech horlivého pátrání jsou sice výsledkem všeho jen soudy o zdaněné a nezdaněné darované kabelky paní Nagyové-Nečasové a nesmrtelné záběry Jany Nagyové v řetězech, jako kdyby to byla nějaká chycená atentátnice Islámského státu, ale Nečasova odpovědnost za konec vlády a začátek nové éry tu je.
Budiž, lidé jsou slabí. I kvůli takovým trapnostem padají vlády, byť ne s tak zoufalými následky. Nečasova vláda má i své nepopiratelné zásluhy, třeba odvážné prosazení navrácení aspoň části majetku ukradeného komunisty církvím, ale stopy dnešního podlézavého přístupu k totalitním mocnostem můžeme najít už u Nečase. Byl to on, kdo použil výraz „dalajlamismus“. Pojem dalajlamismus, který před ním použil pověstný Klausův muž Petr Hájek („kýč dalajlamismu tady rezonuje asi 20 let“), Nečas jen znova vytáhl. A dodal: „Vzývání tohoto směru není podporou svobody a demokracie.“ Taky se pustil do ruských záležitostí: „Umělé a falešné adorování takové záležitosti, jako je ruská skupina Pussy Riot, něco, co je vrcholem nevkusu, a v žádném případě něco, co symbolizuje svobodu a demokracii. Přesto se část politiků nechá unést touto módní vlnou, a má to potom dopad na toto exportní teritorium,“ řekl Nečas v roce 2012. To skutečně nebylo nutné. Vrcholem nevkusu je klausismus, zemanismus a nečasismus.
Kdyby se najednou Nečas neobjevil u čínských kšeftů, mohli bychom si myslet, že se pokoušel (pochopitelně marně) zalíbit Václavu Klausovi. Nebo že si skutečně myslí, že obhajoba lidských práv v Tibetu a Číně je kýč. Jenže teď jde o prachy.
Jak si nevzpomenout na bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera, který těsně po odchodu z funkce přijal příjemné místečko v ruském Gazpromu? Odstěhoval se do Moskvy a dostal funkci předsedy dozorčí rady společnosti Nord Stream AG, která plánovala výstavbu ropovodu Nord Stream. Tohle provedl mnohem dříve, než by bylo slušné. Schröder předtím ještě jako premiér podporoval tento projekt, který měl přivádět plyn z Ruska přímo do Německa.
Jak potom těmto lidem může někdo věřit jejich zahraniční politiku?
