Prezident Petr Pavel pozdržel podepsání důchodové reformy. Využil sice svého práva, udělal to ale nešikovně. Ať jsou vysvětlení jakákoli, není vlastně jasné, čeho chtěl dosáhnout. Tedy kromě toho, že vyslal vzkaz, že se pokusí na Pražském hradě přece jen budovat další mocenské centrum, ačkoli Česká republika je parlamentní demokracií.

Petr Pavel váhal s podpisem do poslední chvíle. Nakonec zákon podepsal, posunul tím však jeho platnost o jeden měsíc. To není gesto, které by mělo váhu, není to ani vyjádření silného názoru, je to prostě jen takové nesmyslné váhání, které nakonec vyzní spíše dětinsky. Vládu tak trochu potrestal, ale vyšlo z toho plácnutí do vody.

Není to první případ, kdy se ukazuje, že prezident poněkud příliš podléhá svým poradcům. Udělali závažnou chybu v případě soudce Fremra a mohou klidně dělat chyby dál. Ovšem tou největší chybou může být snaha tlačit Petra Pavla do pozice, která mu nepřísluší. Sem patří například snaha spolurozhodovat o ekonomických otázkách. Od toho totiž opravdu máme vládu.

Ono ostatně nejde „jen“ o poradce, ale také o to, jakým způsobem funguje celý Pavlův tým. Že problémy existují, tom není pochyb. Ukázaly to poslední personální změny, kdy kancléřka Jana Vohralíková rozhodla, že Markéta Řeháková bude nadále pouze prezidentovou mluvčí, nikoli šéfkou Odboru komunikace. O tom, že v některých věcech vládne u prezidenta napjatá atmosféra, si cvrlikají i vrabci na střeše.

Oblečená neoblečená

Zdálo se, jako by si prezident chtěl tak trochu „zarozhodovat“, ale zase ne příliš. Prostě taková královna Koloběžka. Veto se mu zdálo příliš, podepisovat hned se mu asi nechtělo. Nebo mu někdo poradil, aby to nedělal. A tak teď slyšíme o příliš rychle vyhlašovaných opatřeních, která se o čtyři týdny odsunou. Kromě ztráty pro státní pokladnu z toho nic kloudného nekouká.

Je dobré také zmínit ono načasování nepopulárních reforem. Fialova vláda s nimi nezačala dříve právě kvůli volbě prezidenta republiky. Kdyby to udělala, Andrej…