Zvolený prezident Petr Pavel navštívil v posledním únorovém týdnu Ústí nad Labem, Českou Kamenici, hovořil se starosty obcí Šluknovského výběžku. Podobná místa, kde se koncentrují sociální problémy republiky, politici obvykle navštěvují před volbami, pokud tam cítí podporu nebo na to mají odvahu. Petr Pavel tam zamířil nejen před volbami, ale i po nich. To je určitě dobrý krok, ačkoli je jasné, že prezident nemá ve své pravomoci a možnostech proměnit taková místa v zemský ráj na pohled, i nejen na pohled.

V krajském městě zvítězil Pavel proti Andreji Babišovi o 99 hlasů. Po vítězství ve druhém kole pak Pavel řekl, že by chtěl navštívit kraje, kde získal méně podpory než jeho protikandidát, a před cestou do Ústeckého kraje konstatoval, že ví, že ne všichni budou jeho příjezd vítat s nadšením. Nechce být ale prezidentem pouze svých příznivců. Ačkoli by se podle některých komentářů mohlo zdát, že Pavel jde ve stopách cestovatele Emila Holuba přinejmenším do země Mašukulumbů, tak tomu zas tak úplně není. Babiš získal v Ústeckém kraji jen těsnou většinu 54,47 procenta hlasů, a to je nejvyšší podíl ze všech tří krajů, kde vyhrál.

Petr Pavel nemá vlastní politickou stranu a není aspoň jedna výrazná, která by ho považovala za „svého“ člověka. Na druhou stranu není pochyb o tom, že strany vládní koalice a jejich voliči si přáli Pavlovo vítězství, což mnoho věcí usnadňuje. V každém případě může dělat jednu věc, která je dnes důležitá, a to je „nastolování agendy“. Je to dobré nejen pro něj, protože opozice a prokremelské síly ho líčily jako „prezidenta války“, ale i pro zemi, protože když se o problémech na vysokých místech mluví, roste aspoň trochu tlak na jejich řešení.

Pohraničí, bývalé Sudety, se někdy líčí jako oblast na kraji zemské desky, takový předpokoj propasti. Přitom za hraniční čárou není propast, ale celkem prosperující zahraniční regiony.

Co by se mělo čistě prakticky udělat? Představa, že je nutné do problémových míst „nalít peníze“, je zjednodušená. Máme tady jeden konkrétní příklad, jak to funguje, ale ne zázračně.

Po německém sjednocení bylo od roku 1990 do současnosti na východ, do nových spolkových zemí, převedeno 1,6 bilionu eur z veřejných…