Petr Pithart při projevu v pražském Rudolfinu (16. 11. 2019) FOTO: ČTK/Deml Ondřej
FOTO: ČTK/Deml Ondřej
Petr Pithart je nepřehlédnutelnou osobností československých a posléze českých dějin přelomu 20. a 21. století. Zanechává za sebou nesmazatelnou stopu. Nemusíme s ním vždy souhlasit, ale jisté je to, že vás přiměje přemýšlet. Platí to pro jeho studenty na právnické fakultě, platí to pro čtenáře jeho textů a knih, platí to pro posluchače jeho projevů a platí to pro každého, kdo měl příležitost se s ním osobně setkat.
Jeho životopisná data najdete mimo jiné na wikipedii, jeho texty v internetových vyhledávačích a jeho knihy v knihkupectvích a knihovnách. Petr Pithart drží pevně ve všech svých veřejných vystoupeních a publikační činnosti svůj hodnotový kompas.
Nikomu nic nevnucuje, ani tehdy, když sám sobě klade nejrůznější otázky a trpělivě na ně hledá odpovědi. Zabývá se velmi důkladně peripetiemi českého příběhu. Nebojí se bourat různé mýty a různá klišé. Propojuje svoje pohledy politické, historizující, právní a občanské do neuvěřitelně kompaktního celku. To je na jeho díle a odkazu to nejcennější. Pochybuje o obecně přijímaných konstantách a nebojí se konfrontovat svoje vlastní dřívější postoje se svým novým pohledem a poznáním. Ve světě sebevědomých hulvátů působí poněkud plaše a nepatřičně, neboť na rozdíl od nich upřednostňuje společné přemýšlení a diskusi před dogmatickými monology.
Takto vede i svoje studenty. On jim otevírá svoje obzory. Je to o pokorné cestě při hledání odpovědí na zásadní otázky nejen společenské a právní, ale i etické. Jeho otisk vdechl Senátu Parlamentu ČR svoji identitu. Tou je definování a uplatňování společných zájmů, postojů a hodnot a hlavně duch kooperace před neustálou konfrontací.
Hlas Petra Pitharta má svoji váhu. V mnohém byl souputníkem a pokračovatelem Václava Havla, i když i vůči němu se dokázal ve zcela konkrétních tématech vymezit. Petr Pithart sám sebe nepovažuje za manažera. Vždy však dokázal rozpoznat hranice nepřekročitelného. Celý život se drží toho, že slušný člověk nepáchá neslušné věci. Chyby a omyly si na rozdíl od mnoha jiných umí přiznat a vyvodit z nich ponaučení. Svoje zkušenosti a znalosti si nenechává pro sebe a trpělivě se o ně dělí. Je celoživotním a upřímným hledačem pravdy. Nebojí se do svých postojů pustit i emoce, což jej polidšťuje, a i proto působí vždy autenticky.
Jeho dávná střetávání s Klausem či Mečiarem byla vždy plná mimoběžného míjení se. Hloubavý a váhavý intelektuál byl vržen do ringu s dravými technology moci, z nichž přeexponované sebevědomí prskalo jako sopečná láva. Nemohl je přetlačit.
Čas je spravedlivým soudcem dějinných zlomů, i tehdy, když se na různé příběhy i po letech díváme s rozdílnou optikou. Petr Pithart vyznává zásadu, že je lépe se ctí prohrát než s hanbou zvítězit. Jinými slovy, platí, že méně může být s odstupem času vlastně více, a i první mohou být po čase posledními a naopak.
