Petr Pithart je dnes osmdesátník! Kdyby… Pokud by se někdo jako Pithart nenarodil v Evropě střední, nýbrž západní, nebyl by spjatý s Československem, ale třeba s Velkou Británií nebo Francií, s největší pravděpodobností by dnes byl členem Sněmovny lordů či Francouzské akademie. Byl by zkrátka především veřejným intelektuálem, angažovaným pozorovatelem a respektovanou společenskou autoritou, patrně nikoliv aktivním politikem.
I tak by měl pravděpodobně za sebou kariéru levicového intelektuála či komunisty, který by s věkem a zkušenostmi dozrál v autentického konzervativce. Jenže náš Petr Pithart je Středoevropan spojený s českým politickým národem, s onou částí Evropy a Západu, která byla na několik desetiletí „unesena“ na Východ, do svíravé náruče sovětsko-ruského impéria, aby se pak po svém vymanění vydala na dobrodružnou cestu svobody a demokracie. I proto se Petr Pithart, který z vlastní vůle ukončil své členství v KSČ, nejprve „ocitl“ v disentu, v jehož rámci zůstal kritickým intelektuálem, a po rozvalu východního impéria a emancipaci jeho československé gubernie pokračoval promyšleně a vášnivě v péči o obec, stal se politikem.
Činil a činí tak vždy vědomě a s důrazem na sókratovskou (a patočkovskou) péči o duši, jejímž plodem je vědění o vlastní nedostatečnosti a konečnosti čili areté, chcete-li: občanská ctnost. Ta se v pithartovském kontextu zároveň živí kritickým a dialogickým respektem k tradici, oním specifickým konzervativismem, tak nesnadným ve střední Evropě, kde vlastně není „co“ konzervovat. Ještě však zbývá křesťanská víra, nebo alespoň křesťanská kultura, jejímž jádrem je příběh o nesmírné hodnotě každé lidské bytosti, a také naděje. Pokud představuje svorník českých a evropských dějin Kristus (řečeno s Karlem Skalickým), tak stimulem Pithartova bytí, někdy nepřiznaným a odmítaným, zůstává (a snad se příliš nemýlím) následování Krista.
Pithart-konzervativec je vlastně opravdový liberál, jemuž nejde o konzervování (mrtvé) tradice ani o plnění „vůle lidu“, nýbrž o svobodu jednotlivce, a tím také o svobodný prostor pro celý český politický národ. Petra Pitharta tak můžeme označit jakožto „hodnotového konzervativce“ a „politického liberála“, který trvá na liberální demokracii, tj. na respektu k dohodnutým pravidlům, bez nichž by se společnost zhroutila a propadla do chaosu.
Petr Pithart je nepřehlédnutelnou intelektuální a politickou osobností českých dějin a českého usilování o svobodu a demokracii. Formálním vzděláním právník a z hlediska vyššího povolání aktivní občan čili politik se svým dílem ovšem profiloval i jako historik a politický myslitel. Jeho myšlenky nalézaly vždy odezvu i v prostředí akademické obce historiků a filosofů, někoho inspirovaly a provokovaly k dalšímu přemítání a promýšlení, jiné popuzovaly a dráždily jako údajně „nevědecké“, případně „protinárodní“, pokud se Petr Pithart vyjadřoval k neuralgickým bodům českých a středoevropských dějin, a tím i k naší současnosti a budoucnosti.
Milý pane Petře Pitharte, přejeme vše dobré a nejlepší k Vašemu životnímu jubileu!
Doc. PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D. je historik, filosof a publicista, jako koordinátor řídí Collegium Europaeum FF UK & FLÚ AV ČR, je editorem Nové Orientace / FORUM 24.
Text je úryvkem z předmluvy knihy, která vyjde v únoru k 80. narozeninám Petra Pitharta: Petr Hlaváček – Jan Kysela – Jan Vít (eds.), Demokracie a občanské ctnosti. K životnímu jubileu Petra Pitharta (Academia 2021).