Přinášíme text projevu spisovatele, historika a publicisty Petra Placáka, který pronesl v pátek 18. prosince na pražském shromáždění občanů Srdce na Hrad, věnovaném čtvrtému výročí úmrtí bývalého prezidenta Václava Havla.
Když Václav Havel před čtyřmi lety umřel, bylo mi jasné, že s jeho odchodem na věčnost končí etapa, kterou bych nazval érou idealismu. Cítil jsem to tehdy úplně hmatatelně, fyzicky, a nebyl to věru příjemný pocit. Jako kdyby měl Havel za svého života sílu zadržovat vlnu iracionální naštvanosti, nevíry a nenávisti ke všemu, co tady bylo po listopadu 89, která se po jeho smrti ve společnosti vzedmula. Přitom české země prošly za čtvrtstoletí, které uplynulo od pádu komunismu, všestranným rozvojem, který má obdobu snad jen s dobou konce 19. a začátku 20. století – od hospodářství po životní prostředí a kvalita života před rokem 1989 se s tím, jak žijí lidé dnes, nedá srovnat.
Ti, kdo svou současnou popularitu staví na tvrzení, že všechno, co zde dosud bylo, jsou korupce, podvod a zlodějna, lžou. Nenechme si vzít étos 17. listopadu technokraty, kteří tvrdí, že tak složitý organismus, jako je stát či společnost, lze řídit jako firmu. Nenechme si vnutit spasitelskou mentalitu stejně jako strach a nevíru ve svobodu a otevřenou společnost, které popichují extremisté ve snaze získat uprchlickou krizí vylekanou společnost na svou stranu.
Pokud se mezi unijními státy znovu obnoví hranice, odstartuje to proces, jehož vývoj nikdo předem neodhadne, a Evropa se může velmi lehce znovu ocitnout v situaci, ve které se nacházela mezi dvěma světovými válkami – rozdělená mezi mocenské bloky, které spolu soupeří, přičemž to vždy odskáčou ti slabší, mezi něž Česko bezpochyby patří. Evropa se jistě musí dokázat bránit nekontrolovatelnému přílivu migrantů, to však neznamená obnovit vnitřní hranice, ale naopak posílit vnější schengenskou hranici společnými silami.
Součástí étosu listopadu 1989 je idea sjednocené a svobodné Evropy jako otevřeného prostoru, jak byl postupně budován po roce 1945 nejdříve v jeho západní části. Představa unie rovnoprávných evropských národů měla jednou provždy odstranit příčiny velké evropské občanské války, která s přestávkami a v různých polovinách Evropy trvala od roku 1914 až do pádu železné opony v roce 1989.
Ti, kteří se dnes staví do role ochránců národních zájmů a volají po uzavření hranic, připravují půdu pro opětovné rozdělení kontinentu a znerovnoprávnění této země ve spleti různých geopolitických zájmů, které tak milují autokratické režimy, ať už se jedná o Putinovo Rusko, nebo Čínu.
Nenechme si vzít Havlův idealismus technokraty ani cynickými obchodníky s lidským strachem! Být Čechy – na to jsme měli dost času před listopadem 1989, kdy byla země okupována Sověty a vládli nám domácí kolaboranti. Dnes, kdy je ohrožena idea solidární a spolupracující Evropy, je třeba být Evropany. Chraňme unijní Evropu jako jedinečný projekt, který poprvé v moderních dějinách umožňuje svobodně a důstojně existovat i malým národům.
Amerika byla a dosud je silná díky svému idealismu a víře v sebe samu. Pěstujme idealismus svobodných občanů Evropy, založený na občanských a lidských právech, na důstojnosti každého jednotlivce, jak jej vyznával Václav Havel.
Nenávist se pojí se strachem. Nebojme se!
