Novinář a vydavatel Svobodného fóra Pavel Šafr ve svém článku Ví Petr Robejšek, že je agentem Moskvy? reaguje na rozhovor Petra Robejška s Karlem Hvížďalou Rusko je na rozdíl od Západu odhodláno bojovat (týdeník Dotyk) a hned v úvodu svého komentáře označuje Robejškova vyjádření v rozhovoru za výrazně proruská a protizápadní.

Oč větší popularitě se těší Petr Robejšek mezi běžnými čtenáři, o to kritičtěji se k němu staví publicisté. Není to tak dávno, několik měsíců zpátky, co se Petr Robejšek dostal pod drobnohled Marka Švehly z redakce Respektu. V článku Petr Robejšek ví, jak na uprchlíky, a nebojí se to přiznat kritizoval Petra Robejška pro jeho kritické postoje k migraci. Obvinil v něm mimo jiné Robejška z toho, že jeho názory když ne vytvářejí, pak tedy minimálně přiživují českou xenofobii. Švehlovy argumenty nezněly příliš přesvědčivě i z toho důvodu, že dokázal vůči Robejškovým názorům, opírajícím se o evidentně širší záběr erudice než je ta jeho, postavit jen multi-kulti floskule typu „Západ je nedílně spojený s altruismem všeho druhu“ a s podstatou Robejškova článku Pátá kolona hledačů štěstí se zcela spolehlivě minul.

Pokud jde o Pavlem Šafrem kritizované „proruské“ postoje, je potřeba v první řadě uvést, že Petr Robejšek se věnuje vztahům Západu či Evropy k Rusku zhruba 30 let, a není tedy nijak překvapivé, že o vztazích s Ruskem něco ví. A tam, kde jiní z neznalosti věci rádi pronášejí příkré soudy, on dokáže najít skryté souvislosti a vícebarevnější pohled na věc. Nebo je snad odborná erudice vadou charakteru? „Podvratnost“ názorů Petra Robejška spočívá podle Pavla Šafra mimo jiné i v tom, že Robejšek „má image moudrého profesora a erudovaného analytika. Jenže o to je jeho obraz světa právě nebezpečnější“. Nejde o image, Petr Robejšek je svým založením konzervativec a tradicionalista, a možná i proto budí dojem starosvětské serióznosti. Proč za tím hned hledat jakousi záludnost?

O Petrovi Robejškovi není známo, že by pěstoval jakékoli nadstandardní styky s ruskými prominenty, propagandisty či podezřelými osobami. Nejezdí na konference na Rhodos, jeho výroky a postoje k Rusku nejen v daném článku bývají zdrženlivé a vůbec ne oslavné, aby mohl být bez dalšího dáván do souvislosti s „proruskou pátou kolonou“. Přímo v rozhovoru vyjadřuje Robejšek svůj postoj k Rusku takto: „EU pro Rusko představuje ohrožení a Rusko pro EU taky.“ Takovýto postoj lze, dle mého názoru, označit za proruský jen stěží.

Pokud Petr Robejšek zaujímá kritické postoje k Evropě a Západu, znamená to, že je protizápadní? A není to spíš naopak? Konzervativec Robejšek kritizuje Západ, který opouští své vlastní hodnoty, oddává se iluzím zasetým osvícenským relativismem a kulturním marxismem, Západ formálně demokratický, fakticky ovládaný privátními zájmy, který ani tváří tvář krizi nedokáže prohlédnout a korigovat své sebedestruktivní chování. Z tohoto úhlu pohledu je Robejškův postoj pochopitelný: Postoje Ruska můžeme ovlivnit stěží, byť k nim můžeme mít výhrady. Co však změnit můžeme, je společnost, jejíž jsme součástí. Každou změnu k lepšímu je třeba začít v první řadě úklidem před vlastním prahem. Současná kritika Ruska ze strany Západu navíc do značné míry slouží i k odvedení pozornosti západních politických elit od vlastních selhání. Tolik k údajným Robejškovým „proruským“ a „protizápadním“ postojům.

Na tak krátký článek a na tak málo informací, jaké kritizovaný rozhovor přinesl, jsou závěry Pavla Šafra (ale i Marka Švehly) odvážně kategorické. Článek nebo interview není diplomová práce a akcentuje nutně jen část problematiky. Vynášet na základě několika málo informací kategorické soudy, nelze, pokud nechce kritik riskovat, že bude autorovi podsouvat vlastní domněnky.

Názory Petra Robejška sleduji dlouhodobě. Byl to on, kdo upozornil jako jeden z prvních na krizi západních hodnot a jako jádro problému uvedl dekonstrukci národního státu. Byl to on, kdo jako jeden z prvních přinesl do českého diskurzu pojem asymetrického světa. Je to on, kdo dlouhodobě upozorňuje na krizi demokracie a liberalismu, na kapitalismus, který ohrožuje sám sebe.

Podle psychologa Morgana S. Pecka potřebuje člověk pro to, aby se dokázal orientovat v nekonečně složitém světě, jakousi „mapu“, tedy zjednodušený popis skutečnosti, filozofii, a podle ní pak může správně reagovat. Problém nastane, pokud se naše „mapa“ mění pomaleji než skutečnost. V dnešní turbulentní době se skutečnost mění natolik rychle, že naše „mapy“ rychle zastarávají a my se v realitě přestáváme orientovat. A právě tady vidím hlavní přínos Petra Robejška: Jeho popis skutečnosti, jeho „mapy“, dokážou na tyto měnící se skutečnosti reagovat rychle a přesně. Právě proto si mnozí čtenáři Petra Robejška cení, zatímco jeho kritici často jen opakují dávno zneplatněné mantry.

Martin Vaněk