Soudruzi, rozmohl se nám tu takový nešvar. Pomáhá se tu druhým nikoliv z důvodů našich křesťanských evropských hodnot (že, pane Jando?), ale protože to je výnosný byznys , tedy zejména v případě připoutání k politice a marketingu, což generuje příjmy. Víc než skutečnou pomoc druhému totiž vidíme politická prohlášení mediálních tváří neziskovek. To není dobře.
Aby nevznikla mýlka. Naprosto souhlasím s tím, že má mít postižené dítě asistenta nebo že existují denní stacionáře pro seniory, kam je jako do školky vodí jejich děti, jež se o ně doma starají, ale taky musí chodit do práce (taky jsem to využíval). Nebo že existuje loď Hermes, kde bezdomíci najdou azyl v třeskutých mrazech či mají možnost pracovat a vydělat si prodejem Nového prostoru. Tohle všechno funguje. Upozorňuji ale na mraky neziskovek, které prý pomáhají, ovšem jejich poměr cena-výkon je eufemisticky řečeno diskutabilní. Respektive, měl jsem za to, že člověk člověku pomáhá, protože to cítí jako svou lidskou nebo občanskou povinnost, ne že z toho má solidní příjem, nad úrovní průměrné mzdy. Nějak se nám totiž vytrácí z občanské společnosti dobrovolnictví.
Při rešerši jsem narazil na zajímavou studii „Data a fakta o neziskovém sektoru, Vývoj a současný stav NNO v makroekonomických ukazatelích 2005–2012“, autorka Zuzana Prouzová z Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2005 se počet neziskovek prakticky zdvojnásobil, celkově jich je 84 tisíc. Ale pozor: včetně odborových organizací, jejichž počet roste exponenciálně. Na 100 tisíc obyvatel je v průměru v každém kraji přes tisíc neziskovek. Celkově je v neziskovkách 54.200 plných úvazků, což představuje jedno procento celkové zaměstnanosti v ČR (!).
Objektivní data o jejich efektivitě získat nelze. Zejména nelze získat data o nákladech na autorské honoráře za nejrůznější brožury, studie a publikace. V roce 2005 pracovalo v neziskovkách 36 tisíc dobrovolníků, v 2007 dokonce 47 tisíc, ale v roce 2012 to bylo už jen 25 tisíc, což představuje za sledované období pokles o 30 procent. Nicméně, v roce 2012 proteklo neziskovkami 56 miliard korun, což je v přepočtu něco málo přes jeden milion na jeden pracovní úvazek. Wow!
Tak jsem se podíval do výroční zprávy proFem 2015. Přiznávám, kvůli tomu, že odsud vzešla ministryně práce a sociálních věcí Marksová. Organizují besedy, vydávají studie v brožurách, o jejichž čtenosti lze směle pochybovat. Jedinou smysluplnou aktivitou jsou poradna v Praze a intervenční centra pro oběti domácího násilí v Praze, Berouně a Benešově. Výsledek je tristní: mzdové náklady 3,5 milionu korun, klientek center a poradny 344, to je něco málo přes deset tisíc na klientku. Kdyby ty ženy šly k soukromému psychologovi, vyšlo by nás to minimálně o polovinu levněji. Minimálně. Hlavním donátorem je Open Society Fund, který velmi často podporuje podobné „politické“ neziskovky. Naposledy jsme psali o Platformě pro sociální bydlení, která taktéž mediálně pomáhá ministryni Marksové.
Z veřejných a státních donátorů proFemu vyberme: pražský magistrát 414 tisíc, ministerstvo vnitra 150 tisíc, ministerstvo spravedlnosti 340 tisíc, Středočeský kraj 195 tisíc a Úřad práce (!?) 238 tisíc korun. I za tyto peníze proběhla například tisková konference o zálohovaném výživném. Tedy o tématu politické agendy ministryně Marksové. Jaká náhodička, že? Tiskové konference se účastnila i Česká ženská lobby. Prohledávat její výroční zprávy, na to už jsem fakt neměl psychické síly. Nicméně, když se tolik mluví o financování politických stran a volebních kampaní: Do jaké kolonky se budou zapisovat tiskové konference, a tudíž i mediální výstupy, těchto neziskovek, které nepokrytě podporují některé politické strany, v tomto případě (ale v i mnohých jiných) konkrétně ČSSD?
Jestli to zaměstnanci nejen proFemu myslí s pomocí druhým vážně, proč to vlastně nedělají dobrovolnicky? V Česku je podle statistik zhruba 200 tisíc lidí nějak sociálně ohrožených. Kdyby si každý zaměstnanec nebo honorovaný spolupracovník neziskovky vzal dobrovolnicky na starost jednoho sociálně ohroženého spoluobčana, tak by to zhruba nějak vyšlo a v Česku by byl tento problém vyřešen. A zcela jistě by to bylo efektivnější, než je to teď.
Ale opravdu pomáhat druhým není asi ten horizontální cíl, že? A jedno velké ALE nakonec. Peněz na neziskovky je v podstatě omezeně – donátorů není nekonečný počet a jejich možnosti nejsou nevyčerpatelné. A všechny tyhle „politické neziskovky“ tak v podstatě ukrádají všem těm asistentům postižených dětí, slepcům, invalidům, týraným ženám a azylovým domům.
