Turecký prezident Erdogan jednotlivými chirurgickými kroky už od svého prvního vystoupení po potlačení puče dokazuje, že z Turecka se stává tvrdá islámská diktatura. Už při onom prvním projevu naznačil, že bude obnoven trest smrti. Nad pohoršenými výroky světových politiků a organizací ledabyle mávnul rukou. Pár dní po pokusu o návrat ke kemalismu už se chystají „hřbitovy zrádců“.
Jednak ty mrtvoly totiž nechtějí na běžné hřbitovy přijímat a druhak prý budou moci rozezlení zastánci prezidenta Erdogana chodit na ty hroby plivat! Aby prý neměli pokoj ani po smrti. Středověk neskončil, středověk trvá. Představuji si vojáka, který dostane rozkaz jít držet vartu na bosporský most. Plní rozkaz. To není jako u nás, že si Šlachta dupne a vicepremiér ho ve vzdoru a neplnění rozkazu podpoří. V jiných armádách se totiž drží kázeň. A tenhle voják se během noci stane pučistou, kterého nad ránem zlynčuje a dobije nesmyslně rozlícený dav. Vláčí jeho bezvládným tělem. Je to syn nějaké matky a nějakého otce, možná sám otec malého dítěte, manžel nějaké ženy, ke kterým se už nevrátí. Když ho chce rodina důstojně pohřbít, odmítnou ji a pošlou s tělem na „hřbitov zrádců“. To je tak strašlivě daleko za humánními a morálními principy, na nichž je postavena naše západní civilizace, až běda!
Počty se neustále mění, nicméně mluví se o skoro třech stech mrtvých, čtrnácti stech zraněných, sedm tisíc lidí bylo zadrženo, jsou vydány tři tisícovky zatykačů na soudce a prokurátory, čistky se už dotkly už padesáti tisíc vojáků, policistů, prokurátorů a státních úředníků, vysokoškolská rada zakázala vycestovat ze země všem akademickým pracovníkům a skoro šestnácti stům děkanů nařídila, aby podali rezignaci. Pětadvaceti televizím a rozhlasovým stanicím byly okamžitě odebrány licence. Turecko žádá po Spojených státech vydání duchovního Fethullaha Gülena, kterého viní ze zorganizování puče. Na americké námitky, že jsou potřeba důkazy, turecká strana opáčila, že důkazem je samotný puč. Československo si podobný „demokratický“ puč zažilo – takhle nějak nastupoval k moci Klement Gottwald. Jak vidno, metody se přes staletí nemění.
A Evropská unie? Ta nejdřív Erdogana podpořila, pak se zachvěla při slovech o trestech smrti pro „teroristy“, ale jinak se nestalo vlastně nic. Nemá páky. Nemůže Erdoganovi pohrozit něčím, co stejně už nechce. Ale my Evropané bychom neměli mlčet a tlačit své politiky k ráznější akci. Protože Islámský stát už zřejmě máme na hranicích Evropy. Nyní se čeká na „důležité rozhodnutí“ prezidenta Erdogana, které avizovala státní zpravodajská agentura. Ať bude jakékoliv – JE SUIS PUČISTA!
