Huml prý ve videu, které sdílel na svém facebookovém profilu, přehlédl popírání holocaustu. To rozzuřilo předsedu socialistů Sobotku. Fauly při výkladu druhé světové války se u nás prostě pískají. Fauly při výkladu komunistického režimu nikoliv. Po vystoupení předsedy Klubu českých pohraničníků v Českém rozhlase jsem očekával mimořádnou tiskovku ministra pro lidská práva a jasné odmítnutí vyřčených, vskutku, prasáren. Ticho. Co důležitějšího Vás tak zaměstnalo, pane ministře Dienstbiere?

Rok 1986. Na hranici komunistického Československa. Hartmut Tautz, osmnáctiletý  hoch utíkající za svobodou. Roztrhán zaživa psy pohraničníků. Fotografie ve spisu jsou prý otřesné. „Chlapec ležel se strženou kůží z hlavy a krvácel po celém těle,“ popisuje v ČRo Neely Winkelmannová z Platformy evropské paměti a svědomí. Nakonec vykrvácel. „To se musím smát, protože to jsou nepravdy,“ reaguje Milan Richter, předseda Klubu českého pohraničí. Ten, co stojí za znovuvztyčením komunistické sochy z 50. let, pohraničníka se psem, s názvem Na stráži míru. Jsem jediný, kdo si o Richterovi myslí, že to strašlivý lidský hnůj a typické komunistické prase!?

Na výzvu platformy, že by se měli omluvit, opáčil: „A je otázka, kdo se má komu omlouvat.“ A ve svém vidění světa to popisuje tak, že ti lidé nerespektovali výstrahy hraničního pásma a tak vlastně vědomě páchali sebevraždy. V této obludné logice si asi i Milada Horáková nebo Heliodor Píka zavinili, že dostali provaz…(?) Ví ten Richter vůbec, a uvědomuje si, že režim z let 1945 – 89 byl u nás zákonem prohlášen za zločinný a protiprávní?

Neboli, jaký je rozdíl v popírání holocaustu a v popírání obětí komunistické zvůle? Přijde mi, že žádný, a že Milan Richter už měl sedět u výslechu a podávat vysvětlení. Mezi těmihle dědky, co se ještě dnes hrdě hlásí k vraždám na hranicích, a mladýminácky, co hajlují na koncertech, nevidím rozdíl. Policie a státní zástupci ano. A ministr pro lidská práva mlčí, protože musí být na Prague Pride. No, to jsme to dopracovali.