Na celém tom spektáklu, který tady rozehráli čeští politici, je nejsmutnější, že to odskáče někdo, kdo s tím vlastně nemá vůbec nic společného. Jiří Brady. Osmaosmdesátiletý, životem mimořádně těžce zkoušený muž. Připomeňme si. Prošel dvěma koncentračními tábory, podařilo se mu utéct z Pochodu smrti na konci války, jeho židovská rodina byla vyvražděna v plynových komorách. To vše ve věku sedmnácti let, prakticky na startu života. Ve svých vzpomínkách se často vrací ke své mladší sestřičce Haně, která „ve třinácti šla úplně sama na smrt“. A pokouší se představit si, jak hrůzné okamžiky musela prožívat.

Po válce cestoval, až nakonec zakotvil v Kanadě. Zde pomáhal emigrantům, bojoval za lidská práva a celý svůj život zasvětil vydávání svědectví o hrůzách holocaustu. V roce 2000 byl do muzea holocaustu v Tokiu dovezen kufřík právě sestry Jiřího Bradyho, Hany, a ředitelka muzea Fumiko Išioka podle záznamů v kufříku objevila v Kanadě bratra zavražděné slečny. Hanin kufřík je považován za podobný artefakt jako například Deník Anny Frankové. Jiří Brady je respektování hodný muž, a to v celosvětovém měřítku. To naše společnost dlouhodobě deklaruje, že si takových lidí mimořádně vážíme.

Patřilo by se tedy, aby tento neúnavný bojovník za lidská práva byl oceněn naší společností jaksi oficiálně. Řád TGM při oslavě naší státnosti by byl důstojným pokloněním se starému muži. Prezident Zeman se ovšem nechová jako prezident, ale jako gubernátor. Alespoň, co se týče nejen letošních státních vyznamenání. Prezident republiky je institut, který je dočasně svěřen zrovna Miloši Zemanovi. A ten by se pode toho měl odpovídajícím způsobem k tomuto institutu chovat. Reprezentovat nás všechny, sdílet a prosazovat hodnoty, mezi něž patří také úcta k obětem druhé světové války, respektive světových válek. Celá ta bramboračka, která se kolem toho strhla, je trapná. Včetně nechutné přestřelky mezi ministrem Hermanem a mluvčím prezidenta Ovčáčkem (ten se tedy opět předvedl). Nelze rozdávat vyznamenání kamarádům a volebním podporovatelům, přitom zapomínat na takové lidi jako je Brady. Pokud je pravda, že by měl dostat vyznamenání i Daniel Hůlka, nebo se o něm minimálně uvažovalo, pak je to trapnost na druhou. Brady versus Hůlka, srovnejte život a dílo.

Stavět se v tomto případě na stranu prezidenta Zemana jen proto, že na stranu pana Bradyho se postavili moji ideoví oponentni, to je prťavost prťavá. Když čtu některé diskuse pod články k tématu, tak mi zůstává rozum stát. Proboha, lidi, proberte se z těch žabomyších válek a podívejte se na nejvyšší kontext. Na fakta, zcela oproštěná od emocí. Pan Brady by měl dostat vyznamenání od hlavy státu a nedostane ho. Tečka. A to, že si ho teď kdekdo zve po celé republice, aby se mu nějakou formou poklonili, vnímejme tak, že to celé „daj-li medaili“ považují za nesprávné a trapné, a chtějí to nějak odčinit. Omluvit se. Protože tady nejde o dalajlámu nebo naše strategické partnerství s Čínou. Tady jde o muže, který přežil druhou světovou válku jako dítě a mládenec v koncentračních táborech, a po válce se věnoval boji za lidská práva.