Seppuku je podle Wikipedie japonská rituální sebevražda, která sestává z meditace, složení krátké básně – haiku, většinou na téma pohrdání smrtí, a ze samotné sebevraždy. Tak přesně takhle se nyní chová premiér Sobotka. Nejdřív si po prohraných krajských a senátních volbách dal měsíc politické meditace, během které zjistil, že se mu strana drolí mezi prsty. Byť do médií všichni socialisti říkali, že se jede dál, rozhodující že prý budou sněmovní volby za rok.

Jenže, volbami znectění pánové Hašek a Škromach zbraně nesložili, a tak přes staré zbrojnoše, které volby nesmetly, začaly torpédovat křehký mír mezi frakcemi v ČSSD. Ale pokračujme v popisu sepuky. Pak Bohuslav Sobotka složil krátkou báseň na téma pohrdání svou politickou smrtí a vyhlásil, že na dlouhodobé voliče ČSSD kašle, protože buď volí v malém počtu nebo se nechali koupit koblihou, a proto se tedy raději obrátí k mladým z velkých měst. Když to tak funguje Pirátům i Zeleným. To museli být třeba voliči z vesnice u Znojma nadšení.

Samotný akt sebevraždy pak nastal s oznámením plánovaných změn ve vládě, s takovým legračním odůvodněním o lidském vyčerpání a dlouhém roku před námi. Ty se pak měly dotknout pouze ministrů z ČSSD, tedy přeloženo do jazyka normálního člověka – z vlastní partaje. Do toho se nechal Sobotka v Právu slyšet, že „kdyby mohl“, vyměnil by i některé ministry z ANO. Nevím, jestli to premiér ví, ale o složení vlády rozhoduje premiér. Tady ovšem implicitně řekl, že není skutečným velitelem této vlády. Bác ho! To je, panečku, informace.

Na konci sepuky vždy předem určený samuraj, velmi často nepřítel, setne páchajícímu sebevraždu hlavu. Na znamení, že dokázal čestně uznat svou porážku. Tímto stětím byla Sobotkova nominace Miroslava Ludvíka, známého z kauzy „kulichové“, na post ministra zdravotnictví. Připomeňme si v krátkosti, oč šlo. Jako ředitel Fakultní nemocnice Motol nabádal podřízené, aby se více a nadstandardně věnovali tzv. kulichům, tedy prominentním, protekčním pacientům, protože je možná bude nemocnice potřebovat při různých ekonomických a politických vyjednáváních a zakázkách a při získávání třeba dotací. „Páni přednostové, primáři samostatných oddělení velmi dobře vědí, že my sice občas soutěžíme, ale ta soutěž vypadá tak: je pět firem, které mohou dodat materiál, tak se řekne – firma A se zúčastní, firma B se zúčastní, firma C se zúčastní, firma D vyhraje a firma E se zúčastní. A příště se to prohodí,“ říkal na tehdy zveřejněné nahrávce ředitel Ludvík s tím, že korupce ve zdravotnických zařízeních není nic neobvyklého. Kolega z vedlejší Nemocnice Na Homolce by mohl vyprávět, kam takové uvažování vede.

Nicméně, Miroslav Ludvík se pohybuje dlouhodobě v komunální politice, dokonce byl lídrem ČSSD na primátora Prahy. Z titulu pražského zastupitele pak působil či ještě působí ve statuárních orgánech městských akciovek, Pražské energetiky Holding, Trade Centre Praha, Pražské vodohospodářské společnosti, Kongresového centra Praha, Kolektorů Praha a třeba i Dopravního podniku. S ohledem na hlavní politický apel Andreje Babiše a hnutí ANO, kterým je protikorupční tažení, je angažmá Miroslava Ludvíka s takovýmto „politikopisem“ připravenou nahrávkou na smeč právě před sněmovními volbami. Myslím, že si Andrej Babiš mne ruce za takového protivníka.