Jen pár minut před šestnáctou hodinou 20. října 1986 se k přistávací dráze v Samaře nebezpečně rychle přiblížil letoun Tu-134. Během několika vteřin se letadlo zřítilo na zem a začalo hořet. Jak potom ukázalo vyšetřování, kapitán letadla se vsadil s druhým pilotem, že přistane naslepo, ale pochybná sázka skončila katastrofou.

Pro 87 cestujících a sedm členů posádky to měl být pravidelný vnitrostátní let ze Sverdlovska (dnes známý jako Jekatěrinburg) do Grozného s mezipřistáním v Kujbyševu (dnes Samara). První část letu proběhla jako vždycky. Potom, ještě než se na obzoru objevil Kujbyšev, dostal kapitán letadla Alexandr Kljuev bláznivý nápad.

Vsadil se s druhým pilotem Gennadijem Žirnovem, že s letadlem přistane naslepo, aniž by viděl na zem, a že se bude spoléhat jen na letové přístroje. Motivy rozhodnutí druhého pilota přijmout sázku jsou dost nejasné, protože ji mohl vyhrát pouze v případě nehody. Nejspíš byl ovlivněn kapitánovou autoritou.

Když se Kljuev přiblížil k přistávací dráze, zakryl si oči klapkami, aby neviděl ven, a pokračoval v sestupu. Druhý pilot ani zbytek posádky proti této šíleně riskantní akci kapitána neprotestovali, a to ani poté, když se spustil systém varování, který upozornil na blížící se terén.

Když se letadlo dotklo země, jeho podvozek se rozbil, letadlo se převrátilo a rozlomilo na dvě poloviny. Palivo z nádrží zalilo žhavé motory a zbytky letadla vybuchly s cestujícími uvězněnými uvnitř.

Jak hrozná scéna to byla, popisoval pak hasič V. Frygin: „Pohled na mrtvé a odporný zápach spáleného masa způsobil, že mnozí z nás zvraceli. Zároveň byl v kabině z vyhořelého materiálu tak dusivý zápach, že bylo možné pracovat jen s plynovou maskou.“

Hasiči museli bojovat s plameny a kouřem a zároveň hledat přeživší. „Když jsem se ponořil do kouřem zčernalé trhliny v trupu, okamžitě jsem uviděl mrtvé lidi, kteří mi viseli nad hlavou a byli připoutáni bezpečnostními pásy. Letadlo se totiž během pádu převrátilo a všechna sedadla s cestujícími byla v důsledku toho vzhůru nohama a jakoby na stropě. Mnoho mrtvol bylo úplně nahých, zatímco jiným chyběly jen boty. To vše bylo buď strženo proudem vzduchu, nebo spáleno v plamenech,“ popsal hrozný zážitek Frygin. Některé cestující se podařilo zachránit, ale většina z nich později stejně zemřela.

Sovětská policie brzy dorazila na místo a uzavřela prostor kolem letadla. KGB ji brzy následovala, protože bylo třeba zajistit, aby se podrobnosti o nehodě nedostaly na veřejnost.

Fotografie hořícího letadla se dochovaly a byly šířeny právě díky hasiči Fryginovi. Příslušníci KGB mu sice hned na místě jeden film zabavili, ale druhý stačil předat kolegovi.

Vyšetřovatelé nehody dospěli k tomu, že šlo o chybu pilotů: Kapitán porušil letová pravidla a druhý pilot nepřijal opatření k odvrácení havárie.

Kapitán Alexander Kljuev byl souzen v uzavřeném procesu, kam neměl tisk přístup. Byl odsouzen k 15 letům vězení. Po odpykání šesti let byl propuštěn. Druhý pilot Gennadij Žirnov nemohl být souzen ani vyslýchán, protože zemřel v nemocnici na srdeční zástavu. Svědci vypověděli, že se zoufale snažil zachránit cestující, několikrát se vydal do hořícího letadla a zase ven, než upadl do bezvědomí.

Smrtící sázka stála život 70 lidí, včetně 14 dětí.

(Zdroj: Russia Beyond.)