Sestava letounů Tupolev Tu-95MS na letecké základně Engels v Rusku. FOTO: Wikimedia Commons / GFDL 1.2
FOTO: Wikimedia Commons / GFDL 1.2
„Bojíme se vyjít na ulici a o své děti.“ Manželky vojenských pilotů z ruské letecké základny Engels vyprávěly agentuře Sota o zneklidňujících telefonátech, kterým jsou ony a jejich rodiny vystaveny.
Obyvatelka Engelsu, města, kde se nachází vojenské letiště „Engels-2“, která se představila jako zástupkyně „manželek vojenských pilotů z Engelsu“, pro Sota Vision řekla, že v posledních několika týdnech neznámí lidé „terorizují“ rodiny místních vojáků. V noci dostávají výhružné telefonáty a zdi jejich domů jsou popsány nápisy.
„Bojíme se vyjít na ulici i o své děti. Necítíme se bezpečně v naší zemi, v našem městě, v našich domovech. Jakou vinu na tom neseme my ženy, zejména ty, které už nežijí s vojáky, kterým jsou tyhle vzkazy určeny? Jak to, že úřady dovolily, aby se naše adresy a telefonní čísla dozvěděli tito lidé, a proč nás dál beztrestně týrají? PROČ si zasloužíme takové výhrůžky?! Tím, že vychováváme své děti a tiše čekáme na své manžele z letů v naději, že se dnes vrátí živí?“ stojí v dopise.
Žena také redakci zaslala zvukový záznam hovoru s jedním z vojenských pilotů, kteří se účastnili útoků na ukrajinská města (muž to v rozhovoru sám přiznal). Volající pilotovi vyhrožoval, že zná jeho adresu a může vojáka kdykoli zabít, ale neudělá to jen proto, že chce, aby se dočkal soudu a „seděl navždy v nejhorším kriminálu“.
„Pokud prohrajeme (ve válce – pozn. red.), zemřeš rychlou smrtí, pokud ne, shniješ ve vězení,“ informoval ho muž na druhém konci linky.
Otázka, „jak to, že úřady dovolily, aby se naše adresy a telefonní čísla dozvěděli tito lidé“, je nejspíš nepřípadná. Pokud se nejedná o nějakou aktivitu místních odbojových sil, může to být činnost ukrajinské rozvědky, která telefonní čísla vojáků a jejich rodin zná, protože má k dispozici celou řadu odposlechnutých telefonátů mezi vojáky na frontě a jejich příbuznými.
Agentura Reuters dostala od zdroje z ukrajinské rozvědky 15 záznamů hovorů mezi vojáky a rodinami. Zdroj uvedl jména, telefonní čísla a ve většině případů i jednotky vojáků, kteří v odposleších hovoří. Agentura pak zjistila, že poskytnutá mobilní čísla byla registrována na jména odvedenců nebo jejich příbuzných, ale hovory buď zůstaly bez odezvy, nebo byly telefony vypnuté. V deseti případech se podařilo ověřit telefonní čísla a totožnost vojáků pomocí účtů pro zasílání zpráv nebo sociálních sítí na jejich jména, které v některých případech obsahovaly jejich fotografie ve vojenských uniformách. Ve třech případech manželky vojáků potvrdily, že jejich manželé jsou na frontě, ale odmítly se k tomu blíže vyjádřit.
Poskytnuté nahrávky tvoří výběr sdělení, kde Rusové popisují, jak jsou na tom jejich jednotky špatně. V době, kdy ukrajinská protiofenzíva trvala už druhý měsíc, voják Andrej zavolal své ženě, že jeho jednotka má velké ztráty. Podle jeho slov byli tak špatně vybaveni, že si připadali jako sovětské jednotky za druhé světové války. „Posílají nás do hajzlu,“ řekl Andrej 12. července telefonicky a přirovnal nápor k nejhorším okamžikům německé invaze do Sovětského svazu. „Žádná zas*aná munice, nic… Máme použít místo bajonetů prsty?“
Nakolik jsou tyto hovory reprezentativní pro celkovou situaci, není možné ověřit, ale je zjevné, že ukrajinská rozvědka má skutečná telefonní čísla řady vojáků k dispozici a zná jejich identitu.
