„Pilulka se začíná prodávat bez omezení,“ má jako zprávu dne na první straně deník Lidové noviny. Bez receptu, bez prohlídky a bez občanského průkazu bude možné si zakoupit v lékárně prostředek, který těhotenství ukončí, přeruší, jak se eufemisticky říká. Jako kdyby pak snad těhotenství mohlo pokračovat. Dosud tomu bylo tak, že schválené prostředky nebylo možno vydat pod 16 let věku.

Pravda, svět se tím nebortí, ale na druhou stranu je to jedna z malých „technických“ zpráv, které lidský život mění. Objevy, které vedly k vynálezu a rozšíření mobilních telefonů, nebyly nikdy na prvních stranách. Tam se psalo o ministrech vlád, o kterých už dnes nikdo nic neví. Ani o těch ministrech, ani o těch vládách. Mobily ale ovládly svět, stejně jako antikoncepce. „Pilulka“ změnila rodinný život, demografii, partnerské vztahy. Ne snad, že by lidé byli jiní, jsou pořád stejní, jen mají jiné možnosti.

Ještě ta morálka

Teď jde o to, že – na rozdíl od mobilů – s antikoncepcí je spojen pro mnoho lidí morální problém. Většina lidí se může bát o své zdraví, menšina má výhrady, které jsou náboženské povahy.

Je to jedna z těch debat, které zamořují veřejnou diskusi. Témata jako potraty, eutanazie, kvóty na ženy a tak dále totiž dávají všem zúčastněným stranám debaty nekonečné množství munice, aniž by střelba vedla k tomu, že jedna strana jasně zvítězí nad druhou.

Pokud jde o to, zda „pilulka“ ženám fyzicky uškodí, to je ve skutečnosti ta jednodušší stránka problému. To se dá prostě s nějakou pravděpodobností zjistit. Něco jiného jsou spory o to, zda je „pilulka“ morální, protože těhotenství nejen znemožňuje předem, ale ukončuje poté, co již nastalo. Další spory vedou ke zcela odlišným závěrům kvůli tomu, že jsou rozdílná východiska. Podle některých lidí, bývají to většinou věřící, je život od početí už lidský život, a proto nemáme právo ho ukončit. Podle jiných je dítě součástí těla matky a matka si se svým tělem může dělat, co chce. V této zkratce je to ale nesmysl, protože dítě má už od počátku jiný genetický kód, je někým jiným než matka.

Spor je spíše v tom, „kým“ ten „shluk“ buněk je. Obě strany používají argumenty, které jsou nepřesné. Život je proces a stanovit přesnou hranici, kdy se objevuje nový člověk, je zřejmě problém. Jak tomu je, jestli v řádu hodin, či dnů, je věcí vědy, která tuto otázku ale ke konečné spokojenosti nejspíš stejně nevyřeší.

Že je rozdíl mezi Jackem Rozparovačem a matkou, která šla na potrat, protože nechtěně otěhotněla, je jasné. Jasné to není jen organizátorům různých manifestací a pochodů, protože pro ně je vrah jako vrah. Radikální věřící (kteří o sobě říkají že nejsou radikální, ale normální) to komplikují tím, že spojují věci, které k sobě přímo nepatří, tedy antikoncepci a sexuální morálku jako takovou.

Potraty nechce nikdo

I když se některé pohledy nedají smířit, lze s trochou dobré vůle najít některá společná hlediska, na kterých by se lidé mohli shodnout. Normální člověk není pro žádné potraty, protože proč by měl být. Normální člověk o sobě nebude prohlašovat ani to, že je pro vrtání zubů, amputace, nebo že miluje trest smrti. Důležitá je prevence, která umožní, aby některé problémy vůbec nenastaly. Nic lepšího než to, čemu se trochu zastaralým jazykem říká „sexuální osvěta“, a také antikoncepci zatím lidé nevymysleli. To všechno jsou jen nástroje a za lidským jednáním musí být také nějaký hodnotový obsah.

Evropa má demografický problém. Ve vyspělých zemích rodíme málo dětí. K udržení populace potřebujeme dvě děti na matku. Proč nemají lidé děti, nebo mají jen jedno, je otázka hodnot. Většinou ti s jedním dítětem nebo žádným (pokud nemají jiné důvody) soudí, že jsou na světě důležitější věci než nějaké děti. Z hlediska jednotlivce to není problém, pro společnost je to problém. Zákonem lze rození dětí zakázat, třeba jako v Číně v rámci politiky jednoho dítěte, ale nelze ho dost dobře přikázat.

Pohoršovat se nemá smysl. Dobré je to, co lidem prospívá, a to nejen krátkodobě. Lidé mají vědět, že když budou problémy předvídat předem, nebudou je muset řešit potom. Lékárny nejsou místo, kde se řeší osud lidstva, tam se spíš osud lidstva projevuje v tom, na co tam lidé stojí frontu.