Že „líp“ hned tak nebude, to už (kromě některých voličů ANO) vytušili skoro všichni. Proto je čas si aspoň zavzpomínat, jak líp už bylo. K tomu posloužil v Haló novinách 8. března rozhovor s Miroslavem Maršálkem, členem Národní rady Klubu českého pohraničí, pionýrským pracovníkem a radním za KSČM v Jincích.

Komunistický radní a pionýrský pracovník dostal otázku, jak by charakterizoval současnou politickou situaci v zemi. Je to otázka, nad kterou musí komunista zajásat stejně, jako kdyby se nějakého sektáře zeptali na známky blížícího se konce světa. A také že ano.

Dozvěděli jsme se: „Z toho, co se kolem nás děje, nemohu mít dobrou náladu. Kapitalismus je ve své podstatě založen na vykořisťování obyčejných – neprivilegovaných lidí těmi, kteří vládnou, kteří vlastní většinu majetku. U nás jsou to navíc zahraniční subjekty, které žijí z práce našich občanů. Současníci poukazují na to, že pracující kousek za hranicemi mají za stejnou práci trojnásobné platy. Nelze se divit, že řada lidí jezdí za lepším výdělkem do ciziny i za cenu testování, front na hraničních přechodech i nebezpečí, že nakazí přátele koronavirem. Navíc tam dnes jezdí i lékaři a zdravotní sestry, kteří nám tolik chybějí v našich kolabujících nemocnicích.“

To je zajímavé, tak oni mají kousek za hranicemi za tu samou práci podle soudruha třikrát větší platy. Předpokládáme, že nemyslí hranici česko-polskou nebo česko-slovenskou. Podezřívavou osobu by napadlo, proč mají někde třikrát vyšší platy, když tam vykořisťující kapitalismus řádí nepřerušeně o čtyřicet let déle než u nás. Zřejmě je to nějaký dopad toho vykořisťování.

Pak další pozorování pionýrského pracovníka: „Na každém kroku je vidět, že peníze mají u mnoha lidí větší hodnotu než zdraví. Nůžky mezi nejbohatšími a nejchudšími se rozevírají.“

To se nepochybně rozevírají a je to sociální problém. Za vlády KSČ se ale ani nemělo co rozevírat, protože skoro všichni měli stejnou podúroveň. Když si odmyslíme panskou vrstvu vyžraných prominentů režimu.

Dále čtěte

Kupte si knihu rabína Lionela Blue: Zadní vrátka do nebe

Na e-shopu FORUM najdete skvělou knihu – Lionel Blue: Zadní vrátka do nebe, kterou vydalo nakladatelství…

Pak se ještě dočteme o jednou vnitřním nutkání pamětníka: „Nemohu se ubránit porovnání s minulostí. Plno věcí se nám tehdy nelíbilo, ale dnes se na to dívám jinak. Lidé k sobě měli blíž, víc si pomáhali, drželi pohromadě, společně připravovali kulturní programy. Cítili jsme se bezpečně. Málokdo dnes uvěří, že jsme nechali odemčené a v létě i otevřené vchodové dveře a odešli k sousedům. Nepamatuji se, že by se něco ztratilo… Mnozí chodili na brigádnické akce, při nichž vznikaly školy, mateřské školy, kulturní domy, restaurace, dětská hřiště i sportoviště. V naprosté většině zdarma. Škoda že se i levicově smýšlející lidé zabývají více konflikty 50. let než pozitivními stránkami budování tehdejší společnosti.“

Jaké konflikty 50. let? Krást, popravovat, mučit a zavírat nevinné lidi, to nejsou žádné „konflikty“, to je zločinná činnost. Pořád také čekáme na nějaké srozumitelné vysvětlení, proč jedním z těch „konfliktů“ bylo, že se soudruzi věšeli sami mezi sebou, a to před zraky moudrého Klementa Gottwalda. To byl ten Gottwald takový blb, nebo byl taky zločinec? Tak to se asi nedozvíme. A pak ty „konflikty“ pokračovaly v 60. letech, 70. letech. 80. letech, než se jim to tady konečně rozpadlo a byl pokoj.

Když už je ale s. Maršálek členem toho nostalgického komunistického spolku pohraničníků, nikdo mu nebrání, aby občas – místo vzpomínání na časy, kdy se na hranicích střílelo na lidi – jeho členové zorganizovali nějakou brigádu a dali trochu komunisty zdevastované pohraničí dohromady. Nejlépe pod dohledem nějakého kapitalisty, protože jinak na co tihle lidé kdy sáhli, byla z toho další pohroma.