Ivan Bartoš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Před pár měsíci měl našlápnuto k pozici premiéra. Před pár týdny měl našlápnuto alespoň k silné pozici předsedy druhé nejsilnější strany v budoucí vládní pětikoalici. Dnes je všechno jinak. V parlamentu má po volbách celkem čtyři poslance, dvoukoalice Pirátů a STAN funguje už jen ze setrvačnosti a díky osobním vazbám s předsedou Starostů Vítem Rakušanem, a on sám ve své mateřské straně bojuje o holé politické přežití. Zejména na politickém osudu (prozatím) pohaslé politické hvězdy Ivana Bartoše bude možné předjímat budoucí osud a stabilitu nové širokospektrální vládní koalice Petra Fialy. Bartoš má vážný problém. Když si ho nedokáže rychle vyřešit, bude ho mít na stole celá vláda a země.
Zkusme si malý rychlokurz empatie: vciťte se alespoň na malou chvilku do kůže politika, který mohl mít všechno a na konci dne má pozici zdaleka nejslabšího článku pětikoalice. To trapno a ponížení by se dalo krájet, zejména v momentech, když se na oficiálních koaličních brífincích dostáváte stále víc a víc na vedlejší kolej.
Stále je tu však pocit odpovědnosti a vy nemůžete sbalit pár pirátských švestek a hanebně zmizet v opozici, kde se už jednou a provždy ztratíte v roli směšného sekundanta populisticko-extremistického tandemu Andrej Babiš a Tomio Okamura. Říká se tomu propadliště dějin a Jan Hamáček o něm může dávat smrtící lekce.
A tak Ivan Bartoš čelí a bude muset čelit několika vážným výzvám: nejasné a labilní voličské základně, radikální vnitrostranické pirátské opozici, mizející koaliční a osobní důvěře s předními politiky Starostů a navenek klidné, ale o to konzistentnější konzervativní politice ODS a KDU-ČSL v kulturně-etických otázkách, kde mají Piráti nejjasnější profilaci.
Slzy bokem, Ivan Bartoš není žádná oběť a už vůbec v tom není sám. Už dnes polovina odstaveného Česka očekává horší časy a politickou nestabilitu a tahle situace bude eskalovat ruku v ruce s hlubokými zářezy do výdajů státní správy, paušálního (ne)zvyšovaní mezd, nečitelným prezidentem a bezskrupulózní opozicí, která už může jenom získat.
Napětí ve společnosti nejvíce a nejdříve dolehne na zklamané Piráty a jejich členskou základnu. Vnitrostranické referendum o nové vládní koalici ještě Bartoš a spol. ustojí, protože získali silnou a neobyčejně velkorysou pozici ve vládě a v poslanecké sněmovně. Pro mnohé z nich to však není a nebude jejich vláda, protože už dnes stojí a padá na síle koalice SPOLU a STAN.
S přibývajícím časem tak bude narůstat u části členské základny Pirátů pokušení uhnout stranou a začít se profilovat jako „konstruktivní“ permanentní opozice v koalici. Pod tlakem bude Bartoš, pod sílícím tlakem bude i „zbytek“ vládní koalice, který má jasno v tom, že s Bartošem to bude občas jízda na divokém tygru, nicméně bez něj se Piráti stanou jednou velkou a nevyzpytatelnou neznámou.
Bartoš fatálně selhal jako volební lídr dvoukoalice. Je evidentní, že si to uvědomuje on sám víc než kdokoli jiný, a proto je zbytečné mu sypat další a další sůl do uražené ješitnosti a ega, které by dále hledalo všechny možné a nemožné viníky volebního debaklu všude kolem sebe.
Ještě stále je však předsedou vládní strany, která by o dnešní mocenské pozici mohla před léty jenom snít. Ještě stále je vážným aspirantem na ministerské křeslo, kde může (spolu)prosadit moderní Česko jako lepší a zajímavější zemi, konečně i pro střední a mladší generaci.
Není to však o Česku, není to však o vládní koalici, ale především je to jen a jen o Bartošovi. Jestli přesvědčí o takové budoucnosti své frustrované spolustraníky – a především sám sebe. Když to nezvládne a selže i jako lídr oslabené a nevyzpytatelné Pirátské strany, další šanci a politickou budoucnost si už nezaslouží. Hledat viníka a dělat referendum pak skutečně nemusí, stačí jenom pohled do zrcadla.
