Kdo čekal sebereflexi Pirátů, kteří uznají, že si nechali stoupnout do hlavy úspěchy z prvních předvolebních průzkumů a přestali pracovat, musí být zklamán. Někteří zástupci strany se totiž vymlouvají na agresivní antikampaň Andreje Babiše, najdou se však i tací, kteří z neúspěchu a účasti pouhých čtyř zástupců v poslanecké sněmovně viní voliče. Prý nepochopili, že mají kroužkovat. S takovýmto přístupem však do budoucna Piráty nic veselého nečeká.
Je pravdou, že na žádného konkurenta se majitel hnutí ANO nezaměřil s takovou intenzitou jako na Piráty. Současně je ovšem důležité se podívat na důvody, které ho, spíš tedy tvůrce marketingu vládního hnutí, inspirovaly. V ten moment zjistíme, že si o pozornost Piráti řekli sami. A to nejen tím, jak neodbytně upozorňovali na Babišův střet zájmů.
Šlo totiž především o všechna témata, jejichž prezentace se straně Ivana Bartoše nepovedla. Mnohdy se totiž jednalo o marginálie, které na voliče působily spíš jako nepovedený vtip. Když se jich poté chopili Prchalovi spolupracovníci, nedalo jim moc práce, aby na nich Piráty „uvařili“.
Když se totiž jako důležité prezentuje množství pohlaví či manželství pro stejnopohlavní páry, přidá se k tomu tragická dopravní situace v Praze, které „vládne“ pirátský primátor, a nesourodost názorů některých členů partaje, dá se antikampaň dělat celkem snadno. Jediným řešením, jak se před ní bránit, však není neustále uvádění věcí na pravou míru, ale pečlivé vysvětlování vlastních, opravdu důležitých programových priorit.
K tomu ovšem nedošlo, a tak Piráti postupně ztráceli podporu svých fanoušků, u nichž se navíc ukázalo, že až tak jasno v tom, koho budou volit, nemají. Překvapivě se tak jejich část přesunula ke SPOLU, což aspoň ve výsledku nezpůsobilo ztrátu demokratických koalic. PirSTAN však oslabil.
Konkrétně Piráti. Podle posledního průzkumu se dokonce dostali za Starosty a nezávislé, kteří přitom při tvorbě koalice platili za „druhého do party“. Týden před volbami už však byli jasně dominujícím členem koalice, šéf STAN Vít Rakušan navíc ve všech debatách naprosto zastiňoval Ivana Bartoše, s nímž se po vzájemné domluvě spravedlivě střídali.
To si uvědomoval i Babiš, který najednou nemohl používat všechny zbraně, které měl na hlavního Piráta připraveny. Často zaznívalo „kdě je Bartoš“, když bezradný premiér neměl svůj oblíbený terč. Hned v dalším názorovém střetu, v němž už se setkali, však vítězil.
Když přišel volební víkend, bylo zřejmé, že PirSTAN nebude zdaleka tak dominantní, jak se mohlo před pár měsíci zdát. Koalice však měla kromě slabin i jednu nespornou výhodu. Tou byli Starostové, jejichž voliči jsou konstantní a nemají tendence zmatečně měnit politické preference.
Dalo se tedy předpokládat, že se většina podporovatelů PirSTANu může rekrutovat z tábora hnutí pod vedením Víta Rakušana, nebo se tito voliči budou více zajímat o kroužkování kandidátu Starostů. Na to ovšem nikdo z vedení Pirátské strany nepomyslel a teď hledají viníka propadu jejich partaje.
Jakub Michálek se dokonce netají názorem, že jejich voliči zřejmě nepochopili, co mají s volebním lístkem dělat. Prý nevěděli, že mají kroužkovat, a brali postup pirátských kandidátů jako samozřejmý. Proto tedy bude poslanecký klub Pirátů čítat pouhé čtyři zákonodárce a ministerské posty čekají maximálně dva.
Jestli však v tomto směru někdo udělal chybu, rozhodně to nebyli voliči, nýbrž zástupci koalice PirSTAN. Pokud totiž kandidátky vypadaly tak, že zástupce Starostů byl vklíněn mezi několik Pirátů, nejde se divit tomu, že to mnohé občany mohlo zmást. Jde však na vrub strany, že svým přívržencům nedokáže oznámit, aby se zaměřili na kroužek u svého favorita.
Do budoucna by bylo dobré, kdyby si Piráti dokázali analyzovat své neúspěchy dospělejším stylem, než to udělali teď. Chyby je třeba hledat především u sebe, poté se teprve rozhlížet kolem. Způsob sebereflexe, který někteří Piráti dnes nabízí, silně připomíná rétoriku Andreje Babiše a jeho obviňování názorových oponentů. S takovou se ovšem moc daleko dojít nedá, jak už zjistil i premiér.