Plán budovat digitální stát (neboli eGovernment) je hned prvním bodem zkráceného programu, se kterým se můžeme setkat na stránkách Pirátské strany. Kromě jejich koaličního partnera STAN má navíc podobný cíl i celá koalice SPOLU, a proto bychom se měli podívat na to, co je digitální stát a jaká rizika a benefity jsou s ním spojeny.

Myšlenkou celého digitálního státu je poskytování veřejných služeb pomocí internetu a dalších digitálních technologií. V ideálním případě by díky tomu měla být veřejná správa přístupnější, efektivnější, levnější a bezpečnější. Funkční digitální stát stojí na několika základních principech. Je potřeba, aby každý člověk měl vlastní digitální identitu vydanou státem, která je propojena se silným digitálním podpisem. To je klíčové pro zajištění bezpečnosti celého systému. Také je důležité, aby stát nežádal od občana jednu informaci vícekrát.

Dále čtěte

Koncert PRAŽSKÝ VÝBĚR SYMPHONY oslaví 30 let bez sovětských okupantů. Pokřtíme na něm Týdeník FORUM

Redakce internetového deníku FORUM 24 pořádá spolu s partnery jedinečnou akci: Koncert Michaela Kocába, Michala Pavlíčka a Českého národního symfonického…

Pokud jednotlivá sekce státní správy potřebuje určitou informaci, která již existuje v databázi jiného úřadu, měla by si ji z ní vyžádat, a ne ji znovu chtít po obyvatelích. Kromě lepšího uživatelského pocitu se tím zároveň předchází i duplikaci dat v databázích několika různých úřadů. Díky tomu je vždy jasné, kdo je zodpovědný za jaká data uživatelů. Také se tím předchází centralizaci dat, která je velice problematická z bezpečnostních důvodů. Aby digitální stát fungoval, je rovněž nutné, aby mohli občané celému systému důvěřovat.

Stát by neměl sbírat informace, které nutně nepotřebuje, a každý občan by prostřednictvím svého profilu měl jednoduše vidět, jaké informace o něm stát má. Zároveň je nutné, aby člověk mohl prověřit, kdo k jeho informacím přistupuje. Pokaždé když nějaký státní úředník vyžádá jakoukoli osobní informaci kteréhokoli občana, musí být tato žádost zaznamenána. Toto je klíčové k zachování integrity celého systému a k prevenci jeho zneužití.

Vytvoření digitálního státu přináší celou řadu rizik. Přestože pokrytí internetem je v České republice dobré, značná část populace ho není zvyklá používat. Situace se však za posledních patnáct let značně zlepšila. Dle dat Českého statistického úřadu z roku 2019 v České republice stále 14,4 procenta populace nikdy nepoužilo internet a až pětina populace ho nepoužívá pravidelně. Tyto hodnoty jsou navíc značně vyšší u některých skupin obyvatelstva, 27 procent lidí se základním vzděláním a 47 procent starobních důchodců nikdy nepoužilo internet. Často to přitom mohou být tyto skupiny lidí, které potřebují být v kontaktu s úřady nejvíce. Aby nedošlo k vyloučení těchto skupin, bude vždy potřeba zachovat místa, kde budou lidé moci komunikovat bez použití internetu, což ale udělá vše dražší a komplikovanější.

Hackerské útoky

Druhým rizikem digitálního státu je přílišné monitorování populace. Pravděpodobně se nemusíme bát, že stát bude monitorovat každý náš pohyb, tak, jak je tomu v Číně, přesto bychom se ale měli mít na pozoru. I malé množství dat o člověku může být použito k vytvoření strategií, které je možné využít k ovlivnění jeho chování. V soukromém sektoru je celá řada příkladů, z nich nejznámější je pravděpodobně skandál okolo společnosti Cambridge Analytica z roku 2018.

Dále čtěte

Proč padají preference Pirátů a hnutí STAN? Odpověď lze najít v jejich koaliční smlouvě

Koalice Pirátů a hnutí STAN v poslední době ztrácí a v některých průzkumech se propadá až na třetí místo za…

Třetím rizikem, které s sebou eGovernment nese, jsou potenciálně velice vysoké náklady na zavedení celého systému. Vzhledem k velikosti celého projektu by bylo pravděpodobně nutné ho rozdělit do několika zakázek, u kterých by bylo potřeba dohlédnout, aby se neopakovala situace podobná té se systémem elektronických dálničních známek za 400 milionů korun. V tomto případě se navíc nejedná pouze o otázku ceny, ale i národní bezpečnosti, tudíž by případný veřejný tendr musel být velice důkladný.

Toto nás přivádí k poslednímu problematickému aspektu digitálního státu, čímž je zajištění kyberbezpečnosti. V posledních letech jsme se několikrát setkali se zprávami, že hackerské útoky vyřadily z provozu systémy několika nemocnic. Dopady takového útoku by mohly být mnohem větší, pokud by směřovaly na celostátní vládní systém. V takové situaci se ocitlo Estonsko, jedna z prvních zemí, která zavedla eGovernment. V roce 2007 napadli ruští hackeři estonský systém a zablokovali přístup k některým službám na mnoho hodin. Avšak i v situaci, kdy by se podařilo vytvořit velice bezpečný systém, je zde stále problematický lidský faktor. V případě, že by pracovník státní správy přišel o své přihlašovací údaje, mohl by tím dát útočníkům přístup k osobním datům mnoha uživatelů.

Pokud bychom se však rozhodli podstoupit všechna tato rizika a vytvořili bychom digitální stát, jaké benefity můžeme očekávat? Prvním z nich je pravděpodobné snížení nákladů státní správy, jelikož by skoro jistě nebylo potřeba zaměstnávat takové množství úředníků jako doposavad. Digitální stát by také mohl mnoha lidem ulehčit život, jelikož by nemuseli absolvovat cesty na úřad, ale vše by mohli vyřešit z pohodlí domova. To by mohlo obzvláště pomoct lidem, kteří žijí daleko od úřadů nebo mají omezenou schopnost pohybu. Digitalizace státní správy by také mohla umožnit sběr kvalitnějších statistických dat, na jejichž základě by zákonodárci mohli prosazovat legislativu, která je více založena na datech a méně na pocitech. Digitalizace státu navíc může udělat celou státní správu mnohem transparentnější, jelikož vše může být automaticky zaznamenáváno a případně i zveřejňováno.