Pirátskou loď nedávno rozhoupaly další vnitrostranické rozbroje. Dohady kolem nominanta na senátora po zesnulém Jaroslavu Kuberovi (ODS) vynesly na světlo mnohem podstatnější problém, a sice bublající nejednotnost ideového zakotvení strany. Těžko byste dnes v politickém spektru hledali uskupení, které by se více bránilo pravolevému dělení. Jakmile zaslechne předseda Pirátů Ivan Bartoš slova o progresivních levičácích, začne chrlit výroky o přežitku tohoto fundamentu politologie. Silně levicový exkandidát Tomáš Tožička napověděl, jakým směrem vítr fouká.
Pirátům je často vyčítáno, že jejich návrhy brojí proti svobodě podnikání, ovšem navržený kandidát na senátora se ostrou kritikou pravicové politiky nikterak netají. Nutno ale podotknout, že jeho výroky „kapitalismus je zločin proti lidskosti“ nebo „z NATO vystupovat nechci, jsem jen pacifista“ pobouřily nejen uživatele sociálních sítí, ale i některé Piráty. Únorové napětí na vnitrostranickém fóru strany se, jak se říká, dalo krájet.
Pochyby o volbě tohoto nominanta nakonec dospěly až k přezkumu schválené kandidátky. Mezi straníky se rázem vylila divoká řeka, a ti se poslušně rozestoupili na dva břehy. Z prvního tábora se ozývaly obavy, že by lidově řečeno „přiznali barvu“. „Ivan Bartoš opakovaně, a zdá se úspěšně, přesvědčuje veřejnost, že nejsme ,komunisté v černém‘, že jsme středová strana. Načež do Senátu pošleme člověka s ultralevicovými názory? #Sorryjako,“ napsal vedoucí administrativního odboru strany Petr Vileta do online fóra.
A rázem to taky schytal. Do skupiny bojovníků za Tožičku se nejdříve postavilo i nejvyšší stranické vedení. Když se pak ukázalo, že Tožička hlasování těsnou většinou 249 proti 232 ustál, začala se rozdávat napomenutí. Za výroky byl následně pokárán nejen Vileta, ale i další dva členové. Tihle „mušketýři“ podle Vojtěcha Pikala předvedli ty „nejhorší výkřiky“. (Sám Tožička pak s díky uvedl, že prokázal, že není stalinista.) „A radši to zase zamknu. Kdyby se ještě někdo s právem na závěrečné slovo cítil, že musí něco nutně sdělit, může mě kontaktovat,“ uzavřel místopředseda strany. Proklamované pirátské transparentnosti byla zasazena další rána.
Přesto je nutné vzít v potaz skutečnost, že přibližně polovina z tisícičlenné členské základny se tohoto hlasování raději vůbec nezúčastnila. Pomyslný jazýček na vahách přitom mohl sehrát i fakt, že kvůli zákonnému termínu by strana pozbyla možnosti nominovat jiného kandidáta. Přesto visela ve vzduchu otázka, jestli by právě tohle nebyla pro Piráty cesta menšího zla.
A jak kadence kontroverzních Tožičkových výroků v médiích nabírala na obrátkách, přibývaly na intenzitě i kritické hlasy. Kdo totiž čekal, že Tožička při rozhovorech ubere, mohl překvapeně sledovat například rozhovor v internetovém pořadu ProstorX, kde místy naopak ještě přitvrdil.
Finální políček mu ale uštědřil až více než deset let starý facebookový příspěvek, v němž sdílel, coby kritiku Izraele, symbol hákového kříže uvnitř Davidovy hvězdy. Zde už došly nervy i Bartošovi. Podle předsedy bylo srovnání v rozporu se zvyšováním politické kultury, o které podle něj Piráti usilují. Ohradil se ale proti urážlivým výrokům, které se snesly na kandidátovu hlavu. Téměř za pět minut dvanáct se tak republikové předsednictvo nakonec usneslo na výzvě ke stažení kandidatury, které Tožička po několika dalších přestřelkách uvnitř strany vyhověl.
Jen málokdo by přitom ještě před měsícem čekal, že zrovna doplňující senátní volby na Teplicku přitáhnou takovou pozornost. Přestože levicový aktivista nyní definitivně ztratil možnost urvat si místo v horní komoře, na to, až všichni v České pirátské straně vyvěsí společnou vlajku, se stále čeká. Člověk si tak nemůže být pořádně jistý, koho vlastně volí. Jestli jeho hlas bude reprezentovat již vyprofilovaný politik Ivan Bartoš, nebo se tam zamotá nějaký ten výstřední straník, který nyní chválil a podporoval Tožičku, jenž hlásá názory, nad nimiž zůstává rozum stát. Kdo je tedy vlastně pravý Pirát?