Ivan Bartoš (Piráti) a Marian Jurečka (KDU-ČSL) na tiskové konferenci po schůzi vlády, 3. července 2024 FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
KOMENTÁŘ / Dvě menší strany, dva různé osudy, ale podobný problém. KDU-ČSL i Česká pirátská strana budou brzy volit předsedu. Nejspíše nového, možná staronového, velmi pravděpodobně to ale nebude neokoukaný politický talent, který by dokázal partaji vdechnout svěží vítr do plachet. České demokratické strany jsou na tom, co se týče personálií, naprosto bídně. A je to vina jich samotných, ale i všech lidí se zájmem o politiku, kteří nepochopili, že do ní také někdo musí vstoupit.
V KDU-ČSL to zatím vypadá na souboj dvou známých tváří: současný předseda Marian Jurečka oznámil, že se pokusí svou funkci obhájit, proti němu chce kandidovat Marek Výborný, který již lidovce jednou vedl, ale křesla se vzdal po náhlém úmrtí své ženy. Oba pánové sedí ve vládě Petra Fialy a oba také už dobře známe. Ani jednomu se bohužel nepodařilo najít recept na preferenční propad KDU-ČSL, Jurečka tedy dokázal stranu zakotvit v koalici SPOLU.
Jako určitá naděje působil úspěšný hejtman Jan Grolich, kterého po volbách řada lidí vyzývala, aby na šéfa strany kandidoval. Rozhodl se jinak. Možná je za tím i to, že se mu příliš nechce jít do tohoto nevděčného kroku, kdy se bude před sněmovními volbami hrát o všechno a kdy se může stát, že demokratické strany budou vystřídány populisty a extremisty. Je to škoda, protože právě lidé jako Grolich jsou jistým světlem na konci tunelu, kteří by mohli partaje, s nimiž to nevypadá dobře, alespoň trochu pozvednout.
Daleko smutnější ale je, že KDU-ČSL, která měla na konci roku přes 19 tisíc členů, nám sděluje, že není schopna najít jediného člověka, který by chtěl kandidovat na předsedu, zároveň ještě v této funkci nebyl a který je politicky schopný, oblíbený, viditelný a pro takový post celkově vhodný. To přece není sdělení sebevědomé politické strany, to je tragédie. A to bez ohledu na to, že lidovce může vést Jurečka nebo Výborný. Oni už to dělali. Když padají preference, je přece třeba něco dělat.
Pirátské dilema
Piráti řeší obdobně zapeklitou situaci. Dlouhá léta stranu vede Ivan Bartoš, který ovšem po nikoli prvním volebním debaklu dal letos v září svoji funkci k dispozici. Od té doby se jen spekulovalo, kdo by jej mohl nahradit. Zatím nejviditelnějším zájemcem je Lukáš Wagenknecht, muž, který prohrál senátní volby a který dříve tak moc bojoval proti korupci, až ho to přivedlo ke spolupráci s Andrejem Babišem.
Další jména, která čas od času zazněla, jsou celostátně neznámí lidé z regionů. Nejviditelnější pirát Jan Lipavský stranu opustil poté, co odešla z vlády, a zůstal ministrem zahraničí, čímž Piráti přišli o člověka, který jim zejména ohledně preferencí mohl zásadním způsobem pomoci. Oni se ale místo toho handrkují a obviňují, podobně jako to dělali v roce 2021, když je převálcovali koaliční partneři ze Starostů a nezávislých.
Je opravdu škoda, že svůj talent zahazuje například Olga Richterová, která v posledních týdnech hraje spíše roli zahořklé dvojnice Jakuba Michálka. Tato politička dlouhodobě působila nejen jako konstruktivní, ale také jako kompetentní. Měla pevné názory, dobré vystupování, vybudovala si „značku“. Ovšem poté, co se Piráti rozhodli sdělit, že poslední tři roky trpěli ve vládě pod útlakem kmotrů, to už moc neplatí, bohužel. Pro spravedlnost ale nutno dodat, že k září 2024 Piráti hlásí 1165 členů, což je oproti KDU-ČSL podstatně méně.
Jiné strany, podobný problém. Personální marnost. Vidíme to při obsazování ministerských křesel, při hledání lídrů v krajích, při hledání kandidátů do senátu či sněmovny a nyní i v souvislosti s obsazováním stranických postů. Jedno je jisté – tuhle vyprázdněnost nevyřeší nová politická strana, ale to, že se ty staré vzpamatují, otevřou se novým lidem a dají jim vizi toho, že je u nich možné růst, prosadit se, měnit. Bez jasného rozhodnutí a snahy ale ke zlepšení nedojde a politické strany budou nadále skomírat tak, jak to sledujeme. Jenže bez politických stran žádná demokracie existovat nemůže.
