Poslanci za Pirátskou stranu v minulém volebním období FOTO: Česká pirátská strana / se souhlasem
FOTO: Česká pirátská strana / se souhlasem
Bývalý europoslanec za sociální demokracii Jan Keller, který za ČSSD kandidoval jako jednička její kandidátky v evropských volbách v roce 2014, se opět po čase na stránkách komunistických Haló novin vyjádřil k české politice. Z jeho politického angažmá, které neskončilo příliš úspěšně, mu zjevně zůstala frustrace, kterou si vylévá, kde může. Jejím terčem jsou především opoziční strany, kterým vyčítá kdeco i naprosté nesmysly. Na mušce má ale také mladou generaci, která mu očividně také pije krev.
Sociolog Jan Keller si v rozhovoru pro Haló noviny, který s ním vedla legenda komunistické žurnalistiky, někdejší zástupce šéfredaktora Rudého práva Jaroslav Kojzar, pustil pusu na špacír. Nejprve komentoval nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, kterým soudci zrušili některé části volebního zákona.
„Samozřejmě že šlo o krajně účelové rozhodnutí, které mělo poškodit vítěze minulých voleb. Návrh podaly pravicové strany, které posledně ve volbách příliš neuspěly. Špatně si to však spočítaly a načasovaly. Mezitím došlo ke vzniku koalic, takže když se letos na podzim ubere těm silným, doplatí na to Starostové v koalici s Piráty a topka v koalici s lidovci a s ODS. Navíc mohou do parlamentu proniknout ve větším množství nové strany, které jejich případné vítězství rozmělní a sestavování vlád učiní velmi složitým,“ napadá opoziční uskupení Keller.
Když se nad slovy Jana Kellera trochu zamyslíme, snadno dojdeme k tomu, že nedávají vůbec žádný smysl. Místo toho, aby uznal, že senátoři, kteří v roce 2017 podali návrh na zrušení některých pasáží volebního zákona (byla to skupina senátorů za hnutí STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a nezávislé), byli v právu, protože menším politickým subjektům se opravdu děla křivda, protože náš volební systém má být podle ústavy poměrným systémem, což moc nebyl, sociolog tvrdí, že si to „pravicové strany“ špatně spočítaly a načasovaly.
A co si vlastně špatně načasovaly? To, že před volbami daly dohromady koalice? Nebo snad to, že měly počítat s tím, že Ústavní soud bude o záležitosti rozhodovat tak dlouho, takže svůj návrh měly podat někdy jindy? To přece nemohly předvídat. Z toho všeho je zřejmé, že návrh musely podávat s ohledem na obecně platný princip a touhu po spravedlnosti a napravení křivdy a ne kvůli vlastnímu prospěchu, protože v těchto záležitostech nikdy není dopředu jasné, jaký bude výsledek.
Jeden velký blábol
Také tvrzení o krajně účelovém rozhodnutí, které mělo poškodit vítěze minulých voleb, je hloupost. Znamená to, že Ústavní soud rozhodl účelově s touhou poškodit hnutí ANO? Vždyť Keller sám uznává, že to spíše poškodí opoziční strany. Nebo to myslí tak, že to rozhodnutí mělo Andreje Babiše poškodit, ale Ústavní soud to zvoral, protože rozhodl v situaci, kdy opoziční strany už daly dohromady koalice?
Potom ale nejde o účelové rozhodnutí, když tam schází účel ze strany soudu. Jan Keller tu účelovost asi spatřuje u opozičních stran, ty však o ničem nerozhodovaly – jejich rozhodnutí to nebylo, takže nemohlo být ani účelové. Zkrátka jeden velký blábol.
Bývalý europoslanec se ale opoziční strany snaží poškodit ještě více například tím, že se tváří, že rozpad zmiňovaných koalic je skoro na spadnutí: „Do voleb je více než sedm měsíců a za tu dobu se může ještě stále změnit mnohé. Zvláště v tak nejisté situaci, ve které se nejen naše země ocitla. Koalice vedená ODS je velice křehká a je jen otázkou času, kdy si Starostové uvědomí, že na spolupráci s Piráty rozhodně nevydělají. Poslední průzkum dává této koalici sice více procent než Babišovu ANO, ale trendy mohou být vrtkavé,“ spekuluje Keller bez toho, že by svou úvahu opíral o jakékoli argumenty. Je zjevné, že přání je v jeho případě otcem myšlenky.
Rozmar paní módy
Kromě opozice si pak Jan Keller bere na paškál mladé lidi, v čemž mu Jaroslav Kojzar zdatně sekunduje a nahrává. Například když mu položí otázku: „Zdá se mně, že mladé generaci chybí sociální cítění. Jinak by nemohla volit stranu Pirátů, jejíž vedení má daleko k sociálnu. Proč taková, alespoň podle mne, změna? Je na vině to, že mladí »mají všechno« a nedokážou si vážit práce minulých generací, které »všechno« neměly? Je za tím »sobectví nasycených«?“ ptá se Kojzar.
A sociolog mu odpovídá způsobem, kdy z úspěchu Pirátů udělá jen rozmar paní módy: „Podle mého názoru je za tím obyčejná móda. V devadesátých letech všichni volili Klausovu ODS, dnes zůstal Klaus osamocen. Poté volili všichni Zemanovu ČSSD, dnes zůstává Hamáček osamocen. Pak volili Babiše, dnes je odliv hlasů od ANO stále zřetelnější. Teď volí všichni Piráty, jejich preference se nedají vysvětlit zdaleka jen hlasy mladých lidí. Piráti v krátké době dopadnou tak, jako ti před nimi.“
K útoku na mladou generaci se ale někdejší člen Evropského parlamentu ještě vrátí, když mladé obviní z toho, že jsou vlastně k ničemu: „Někteří mladí si o sobě myslí, že jsou revoluční. Je to dědictví takzvané kulturní revoluce na Západě v roce 1968. Tehdy vznikla tzv. nová či progresivní levice. V době relativního blahobytu si svoji revolučnost dokazovali tím, že hlásali volný sex, odpor ke všem autoritám včetně rodiny a školy a náchylnost k měkkým drogám. Zarážející je spíše to, že ani po půl století mladí nedokázali vymyslet nic nového, a přitom se považují za vysoce inovativní generaci. Počítače a internet pro ně vymysleli ti, kteří mají dnes přes šedesát i přes sedmdesát let.“
Stačí se podívat, do jaké generace patří zakladatelé všemožných startupů a dnes už mnohých úspěšných technologických společností, aby bylo zřejmé, že Jan Keller se opět mýlí (zakladateli Facebooku Markovi Zuckerbergovi je 36 let a zakladatelům Googlu je sice víc, ale přes šedesát jim není – nebylo jim ještě ani padesát).
Navíc jedna věc je, kdo přišel s počítači, internetem nebo chytrými telefony, a další, kdo je dále rozvíjí a hledá pro ně nové a nové využití a uplatnění, a to jsou už právě mladší generace. Sociolog Jan Keller ale bohužel vidí jen to, co vidět chce, což platí o jeho pohledu na opoziční strany i mladé lidi.
