Zahájení kampaně koalice Pirátů a STAN FOTO: Česká pirátská strana / Se svolením autora
FOTO: Česká pirátská strana / Se svolením autora
Návrh na odvolání Mikuláše Ferjenčíka z pozice vedoucího komunikačního odboru Pirátské strany, který se tento týden probírá na pirátském fóru, znovu připomněl určitý rozpor mezi tím, co byli Piráti na úplném začátku, když vznikli a než se dostali do sněmovny, a tím, jakým způsobem se vyvinuli a čím jsou dnes, respektive čím chtějí být a jaké mají ambice.
Ta otázka je celkem jednoduchá a v posledních měsících se stále vrací: může strana, která vznikla jako alternativní uskupení v tom lepším případě pro několik málo procent voličů a původně se zaměřující na pár spíše okrajových témat, být subjektem, který ve volbách získává 20 až 30 procent hlasů a má ambici oslovit široké vrstvy občanů?
Piráti se takovou stranou stali, nebo se jí dnes minimálně snaží být, a zatím se jim to do určité míry i daří. V koalici se Starosty a nezávislými chtějí získat více než 25 procent hlasů (v jednom průzkumu měli dokonce už 34 procent), a i samostatně si věří na nějakých aspoň 20 procent a podle některých šetření za poslední rok na ně několikrát již dosáhli (takové preference jim přisoudil loňský listopadový a prosincový a letošní únorový, březnový a dubnový průzkum Kantar CZ).
Opravdu, Piráti jsou aktuálně uskupením, které nevolí nějaká subkultura, ale široké masy voličů. Na druhou stranu to však vyvolává určité napětí, které posléze Pirátům, respektive jejich koalici s hnutím STAN působí potíže a jejich preference zase tlačí dolů.
V čem je problém? Mají v sobě zkrátka zabudované jisté subkulturní prvky, které se s masovostí špatně snáší. Zároveň kdyby tyhle prvky potlačili, těžko říct, co by z nich vlastně zbylo, stále si je tak ponechávají a tím pádem se ocitají mezi mlýnskými kameny, kdy pořád není jasné, čím Piráti ve skutečnosti jsou a jaká je jejich pravá identita.
Příběh a poselství kampaně
Může se Pirátské straně nakonec podařit tohle vybalancovat a skloubit svoji minulost s tím, kde se nachází dnes, a nabídnout svým sympatizantům, ale i voličům, kteří mají blíže spíše ke Starostům a nezávislým, takový příběh, který je přesvědčí, a přitom je všechny udrží pohromadě, aby přilákání jedné skupiny voličů neodpuzovalo druhou?
Předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek v rámci debaty nad podnětem Adama Jaroše na odvolání Mikuláše Ferjenčíka z pozice vedoucího mediálního odboru Pirátské strany napsal: „Nemám pochyb o tom, že Piráti a Starostové zvládnou zemi dostat z ekonomické, morální i ekologické rakoviny jménem Babiš, která tuhle zemi napadla, o tom není řeč. Druhá a jiná věc je, že naše kampaň nefunguje sluníčkově a poslední půlrok přicházíme o potenciální voliče. Než začneme hledat obětního beránka, nalijme si čistého vína, podle mě se v kampani zatím staly tři základní chyby,“ uvedl Michálek.
Načež jako první chybu popsal následující: „Za prvé, pozdě dáváme dohromady celý příběh a poselství kampaně, což mělo být hotovo nejpozději v březnu. Ten příběh nás spojuje, využívá naše nejvnitřnější přesvědčení, aby nás připravil na to, co se děje. Měl se propsat do artefaktu kampaně, tedy třeba nějaké knížky pro lidi, do videí, do programu, na sociální sítě, do vyjádření kandidátů a tak dále. Nicméně zpracování příběhu se opakovaně odkládalo a dodnes není a lidé ho neznají, což se snažím napravit. Chyba byla u agentury kampaně a několikrát jsme to urgovali, teď to napravujeme.“
Ano, to je velká chyba, ale co je to za příběh? Jeho znění je klíčové. Pokud má fungovat, musí v sobě obsahovat autentické vyjádření toho, co jsou Piráti zač, zároveň ho musí skloubit s ideou koalice se Starosty a nezávislými a ještě navíc musí mít schopnost oslovit oněch 25 a více procent voličů. Rozhodně se toho po něm nechce málo.
Piráti a technologie
V rozhovoru, který jsem vedl s Mikulášem Ferjenčíkem po volbách do sněmovny v roce 2017, nově zvolený poslanec mimo jiné zdůraznil: „U nás je obrovská myšlenková shoda na tom, s čím vznikla Pirátská strana, a nejsou to jenom procesní záležitosti. Jde o to, že svět se skrz technologie razantně změnil a je obrovský potenciál využití technologií ve prospěch lidí a obrovský potenciál zneužití technologií proti lidem. Na jedné straně je to digitalizace státní správy, zjednodušení řady procesů třeba žádosti o stavební povolení nebo aby si člověk nemusel brát dovolenou, když jde na úřad,“ uváděl Ferjenčík.
A pokračoval: „Současně jsou tady rizika, ať jde o velkobratrský sledovací stát, nebo jen to, že dnes robotizované továrny nepotřebují žádné zaměstnance a teď není systém, který by vedl k tomu, jak dostat peníze k lidem, co si mají z robotizovaných továren kupovat výrobky. Jsme tu osm let a těch osm let se postupně vytvářela větší a větší shoda v řadě dalších programových otázek. Navrhli jsme třeba velmi konsensuální změny daňového zákona, snažili jsme se, aby si v něm co nejvíce lidí našlo to své. Chceme snížit zdanění práce, ale současně odbourat degresivní zdanění,“ vypočítával Mikuláš Ferjenčík.
Je tohle ten příběh? Splňuje uvedené parametry? Nebo ten, se kterým Piráti nakonec před letošními volbami ještě přijdou, bude úplně jiný, a to právě z toho důvodu, že se i od roku 2017 celkem výrazným způsobem posunuli, a to, co platilo tehdy, je dneska už překryté něčím docela odlišným? Uvidíme.
