Ivan Bartoš (Piráti) FOTO: Tony Havlík / FORUM 24
FOTO: Tony Havlík / FORUM 24
Znovuzvolení Ivana Bartoše předsedou Pirátů nebylo žádným překvapením. Naopak kdyby se Bartoš šéfem Pirátské strany nestal, vneslo by to velkou nejistotu do dalšího směřování partaje a rovněž do jejího vládního působení, se kterým je Bartoš neodmyslitelně spojen. Na celostátním fóru Pirátů se tedy v sobotu zdánlivě nic nestalo, jede se dál ve stejných kolejích a vše podstatné se odkládá, partaj si však do budoucna dost možná zadělává na docela velký problém.
Klíčové jsou nyní pro Pirátskou stranu především dvě věci: její vládní angažmá a to, nakolik úspěšné bude, a pak také to, jak pro ni dopadnou letošní komunální volby. O něco důležitější je ovšem to první. Působení ve vládě může Pirátům přinést úspěch, ale stejně tak jim po loňském volebním debaklu může zasadit ránu, která by už mohla být osudná a ze které by se už nemuseli vzpamatovat.
Ivan Bartoš ve svém kandidátském projevu na celostátním fóru zdůraznil, že síla Pirátské strany se neměří počtem poslanců v poslanecké sněmovně, nýbrž duchem, silou a odhodláním pirátů. Skutečnost je ovšem taková, že aktuálně se hlavní síla pirátské partaje a nakonec i samotného Bartoše odvíjí od počtu jejích členů ve vládě Petra Fialy.
Kdyby se stalo pouze to, že by volby do dolní komory parlamentu dopadly, jak dopadly, a počet pirátských poslanců se snížil z 22 na 4 a Piráti by odešli do opozice (a už je jedno, jestli by to bylo kvůli tomu, že se rozhodli do vlády nevstoupit, nebo by tato možnost vůbec nebyla ve hře), neexistoval by žádný důvod, aby Bartoš pokračoval ve funkci předsedy. Jediným důvodem by v takovém případě bylo zoufalství a obava z toho, že šéf Pirátů není nahraditelný.
Vládní angažmá pirátské partaje tak umožnilo, aby se Ivan Bartoš znovu celkem důstojně ucházel o post předsedy a členové strany ho do něj logicky zvolili. Podařilo se tak úspěšně zatlačit do pozadí námitku, že není úplně normální, aby pokračoval ve své funkci, když za něho takhle radikálně klesl počet pirátských poslanců. To, že v čele partaje zůstává Bartoš, tak svědčí jednak o jeho velké šikovnosti, ale rovněž o tom, že Piráti nejsou zcela normální strana a dlouhodobě si zadělávají na problém, který zatím tlačí před sebou a neřeší ho.
Pirátská závislost
Kdyby Piráti měli pouze své čtyři poslance, byli by v současné situaci zcela marginální. Díky tomu, že mají zároveň významné zastoupení ve vládě, jejich vliv a možnosti realizovat pirátský program jsou o dost větší. Byť stále platí, že zbylé čtyři koaliční strany se mohou obejít i bez nich a Piráty nutně nepotřebují. S trochou umu a snahy ovšem i tak mohou pirátští zástupci leccos prosadit. Musí však i v rámci vlády umět nacházet spojence. Přesto stále hrozí, že dopadnou dost špatně.
Když jsem tento týden dělal rozhovor s Bartošovým protikandidátem, pirátským senátorem Lukášem Wagenknechtem, na otázku, jestli je podle něho nějaká hranice, kdy by se Piráti měli sebrat a okamžitě odejít z vlády, odpověděl: „Když už jsme do vlády vstoupili, tak si myslím, že bychom v ní měli setrvat po celou dobu. To jsem uvedl i jako jeden z argumentů při hlasování o vstupu do vlády. Pokud do ní půjdeme, tak na celé čtyři roky. Nemá smysl být ve vládě, ze které bychom po půl roce odcházeli. Nicméně je jasné, že v konzervativní vládě a složení sněmovny nebude jednoduché prosazovat naše liberální témata. Můžeme to vidět například v senátu.“
Wagenknecht nakonec předsedou zvolen nebyl, ačkoli postoupil do druhého kola, ve kterém získal 265 hlasů (oproti 662 hlasům, které obdržel Bartoš). Kdyby však jeho přístup k vládnímu angažmá u Pirátů zvítězil, mohlo by to Pirátskou stranu za určitých okolností definitivně pohřbít. Žádná partaj si nemůže dovolit být ve vládě za každou cenu, pokud se ukáže, že ji vládní účast poškozuje (viz ČSSD). A tím spíše ta pirátská, které se to může stát docela snadno.
Další, ještě závažnější problém, který se v posledních měsících plně projevil a sobotní celostátní fórum ho jen potvrdilo, spočívá v tom, že Piráti jsou až příliš závislí na svém předsedovi Ivanu Bartošovi, který i ve svém kandidátském projevu uvedl, že v čele Pirátské strany stojí přes deset let, což vzhledem k tomu, že Piráti za sebou nemají zase tak dlouhou historii, je opravdu hodně.
Otázka, co bude s pirátskou partají, až v jejím čele nebude Bartoš, se sice nemusí zdát být příliš aktuální, přesto by se jí ale Piráti měli zabývat, protože vše nasvědčuje tomu, že vedení této strany je natolik obtížná a specifická disciplína, že i v situaci, kdy by bylo na místě předsedu vyměnit, to moc dobře udělat nelze, protože kdokoli jiný než Bartoš by byl ještě výrazně horší volbou. A to je špatně a pro Piráty to není zdravé.
