Nedávná výzva Milionu chvilek ke koordinaci a ke sjednocování opozičních demokratických stran zatím vedla jen k prvním pracovním kontaktům. Bude to jistě velmi obtížné a pracné. Už se ale rýsuje i druhá cesta. Přišel s ní  předseda poslaneckého klubu Pirátské strany Jakub Michálek.

Nejprve ve čtvrtek v rozhovoru pro Aktuálně.cz vyjádřil své pochybnosti nad efektivností našeho současného systému politických stran. Uvedl, že je třeba, aby se počet politických stran zmenšil, počet devíti politických klubů ve sněmovně je pro politický proces prostě zhoubný. A z toho vyvodil docela konkrétní závěr: „Myslím si, že TOP 09 by měla zaniknout a uvolnit potenciál pro další subjekty.“ Není jasné, jak by se to mělo politicky realizovat. Tak, že TOP 09 sama nazře, že to nemá smysl, a vzdá to (obávám se, že by to vyžadovalo dost „trpezlivého presvedčovania“, jak svého času říkával dr. Gustáv Husák)? Nebo zda bude třeba nějakého administrativního zásahu, pro nějž zatím není ani dostatečný právní prostor, ani dost mocenských instrumentů (a ostatně panu Michálkovi o to jistě ani nejde)?

V každém případě pan Michálek není první, kdo s podobným nápadem přichází, jeho významným předchůdcem v té věci byl druhý čs. prezident dr. Edvard Beneš. V emigraci r. 1939 dospěl nejprve  k závěru, že velkým problémem první Čs. republiky bylo přebujelé stranictví, a navrhl, aby politický systém osvobozeného státu byl upraven tak, že  v něm budou existovat jen tři strany: pravicová, středová a levicová. Protože průběh dějinných událostí nutí politiky své projekty trochu přizpůsobovat existující politické realitě, nakonec z toho byla tzv. Národní fronta, na níž se londýnská emigrace dohodla s komunisty. Byla to povinná vládní koalice, bez jejíhož svolení  nesměla existovat žádná nová strana; a každá nově  schválená musela přijmout její program a  být její součástí. Tak vedlo zjednodušení politického života jednak k zákazu „nežádoucích“ silných stran a jednak k systému, v němž byly sdruženy tři dejme tomu levicové strany (pokud budete za levicovou stranu považovat i KSČ) a jedna další pro zbytek politického spektra. Jaký potenciál se touto úpravou uvolnil, je všeobecně známo. Samozřejmě netvrdím, že pan Michálek má na mysli něco podobného, jen upozorňuji, že dějiny jsou záludné a často realizují pitomé nápady svých účastníků mimořádně nežádoucím způsobem.

Panu Michálkovi nejde jen o „systémová“ opatření, ale taky o opatření kádrová, tedy vlastně o jedno.  To sdělil hned den poté ČTK. Týká se Miroslava Kalouska, který už není ani předsedou, ani místopředsedou TOP 09, jen předsedou poslaneckého klubu (tutéž funkci má teď u Pirátů pan  Michálek). To je samozřejmě ode mne trochu demagogie – pan Kalousek je zakladatelem, bývalým předsedou a osobností č. 1 Topky  a pokusy řídit ji z pozadí byly a jsou v jeho případě lehce kontraproduktivní: i v tom pozadí je na něj pořád strašně moc vidět.

Pan Michálek panu Kalouskovi vytýká „špatnou pověst“. Nedůvěřují mu totiž podle průzkumů tři čtvrtiny lidí. Kalouskova osobnost prý proto blokuje možnosti opozice, hatí možnost prezentovat navenek to pozitivní z jejích  návrhů. Proto by pan Kalousek měl odstoupit (tj. „odejít do ústraní“, to je ovšem citát ze zprávy ČTK, nevím, zda pan Michálek použil tak komického příměru, který  sugeruje představu odchodu do kláštera). Měl by odejít proto, že „v okamžiku, kdy jednu z nejmocnějších funkcí má Kalousek, je nemožné, abychom prosadili jakoukoli alternativu, protože pan Babiš to bude vždy svádět na pana Kalouska“.

Jde tedy o špatnou pověst, jež se obráží v průzkumech veřejného mínění, a pan Babiš na něj proto vždycky všechno svede. Panu Michálkovi vůbec  nejde o to, zda a do jaké míry  má ta špatná pověst něco společného s realitou, nebere v úvahu, že jsou taky lidé, kteří dotyčnému důvěřují a mají k tomu třeba dobré důvody, a nakolik je relevantní to, že pan Babiš na někoho všechno svede. Je to kapitulace před náladami ve společnosti, a to beze všeho dalšího. Pan Michálek uvádí, že podobný názor na pana Kalouska (jako kdo: jako tři čtvrtiny „lidí“, nebo jako on, Jakub Michálek?) mají i ostatní opoziční strany, jen to neříkají veřejně. Možná že to veřejně neříkají i proto, že se trochu stydí bez všeho dalšího podléhat masovým emocím, které navíc mohou být živeny postranními úmysly. Tedy stydí se z dobrých důvodů (na rozdíl od pana Michálka, podotýkám).

A teď: jsou názory pana Michálka jeho čistě osobní záležitostí? Asi ve všem všudy ne, protože se ho hned víceméně zastal předseda Pirátů pan Bartoš. Michálek prý popsal současnou politickou realitu. „Jistý proces integrace v této části spektra je určitě žádoucí, ostatně se o tom přeci veřejně hovoří a veliká část veřejnosti to i takto vnímá. Stejně jako roli pana bývalého předsedy Kalouska.“ Řekl bych tedy, že je to tak půl na půl. Michálkovské formou, pirátské obsahem, obměňuji známou bolševickou definici.

Pan Michálek zařazuje své tažení proti panu Kalouskovi do celku programového úsilí vznikajícího opozičního uskupení: „Chceme společně prosazovat nějaké body, například na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny, které nebudou namířené pouze ke kritice Andreje Babiše, ale k tomu, abychom nabídli konstruktivní alternativu, na které se shodne velká část České republiky…“ Jakákoli konstruktivní alternativa musí ovšem vycházet ze zásadní kritiky Andreje Babiše (nejen jeho, jistě, nýbrž celých Nových pořádků“, v nichž dnes žijeme a k nimž neodmyslitelně patří i Pirátská strana). A aby se nějaká veliká část lidí na něčem shodla,  k tomu není třeba jí sugerovat něco, na čem se bez přemýšlení shodne i bez té sugesce, protože to zrovna frčí, nýbrž něco, co je rozumné a správné, a to i tenkrát, když to lidem hned tak nejde pod fousy. To, co pan Michálek předestírá, je pokleslý populismus.

Podle pana Michálka má teď být obětován Kalousek, protože má špatnou pověst, podle průzkumů mu nevěří 3/4 lidí a pan Babiš na něj všechno svede.  Slovo nemravné mi pro takové uvažování připadá slabé a ohánět se přitom potřebou „konstruktivní alternativy“ je něco strašného.

Pro pořádek ještě podotýkám, že jsem podjatý: už před dvěma lety jsem napsal,  že podporuji Miroslava Kalouska. K Pirátské straně mám setrvalý a rostoucí odpor. Taky upozorňuji, že reakce opozičních demokratických stran (včetně TOP 09!) na Michálkovo dvojí vyjádření byly zatím velmi nevýrazné. A k politice TOP 09 mám velké výhrady, zejména pokud jde o to, že  neobratným manévrováním a ústupčivostí vlastně vyšla – od změny vedení strany po volbách 2017 – předem vstříc tomu, co na nich teď chtějí Piráti (a nejen oni). A ani trochu si tím nepolepšila, naopak.  Kdo by chtěl zachránit svůj život, ztratí jej!  A doufám jen, že politická situace nebude eskalovat natolik, aby  na nějaké příští masové demonstraci přišla na přetřes nejen demise Andreje Babiše, ale, abychom byli ve všem všudy vyvážení, také demise Miroslava Kalouska a kolektivní demise TOP 09.