Piráti si ve svém vnitřním třídenním referendu odhlasovali, že jejich lídři mají v koalici prosadit odvolání ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Blažek se během bouřky v hospodě na pět hodin zakecal s přítelem exprezidenta Zemana Martinem Nejedlým. Ten je zcela oprávněně považovaný za agenta ruského prezidenta Putina a jeho agresivní diktatury.

Podle řady Pirátů je však ještě horší, že policie a státní zástupci v Brně vyšetřují kauzu manipulace s obecními byty a některá podezření prý vedou k okruhu Pavla Blažka a jeho právnické kanceláři. Piráti mluví o konfliktu zájmů, jako by už měl být ministr vyšetřován orgány, jež mu podléhají. Problém tohoto zdánlivě bohumilého postoje je ovšem v tom, že policie ani po letech vyšetřování nevznesla vůči Blažkovi oficiálně formulované podezření. Policii přitom Blažek rozhodně dosud neřídil. Přesto si Pirátská strana myslí, že Blažek se v konfliktu zájmů nachází, a má mu za zlé, že se aktivně o vývoj brněnské kauzy zajímá. Takhle jde ale bez důkazů sestřelit kohokoli.

Je naprosto jasné, že Blažek udělal s Nejedlým chybu. A stojí určitě i za zkoumání, jaká je role Blažka v kauze brněnských bytů. Jenom není zatím jasné takřka nic, co by stálo za řeč. Je to jen dojem vyvolaný články nepřátelsky zaměřeného redaktora. Až něco díky svým nejmenovaným zdrojům dokáže, tak ať dostane Pulitzerovu cenu. Jenže to se dosud nestalo.

Je také jasné, že Blažek své následné vystupování před novináři nezvládl. Proti tomu, že si ministr spravedlnosti zjevně náhodně udělal schůzku s ruským agentem, stojí ale daleko větší riziko. Je to riziko nového vzestupu kádrovací mentality, jež nás před deseti lety dovedla až do Babišistánu. Do poměrů, kdy pouhé nálepky bez důkazů likvidovaly demokratické politiky, a to ve prospěch vzestupu nesystémové a antiliberální strany jednoho podnikatele. Tato kádrovací mentalita, s níž tu Babiš zavedl protikorupční revoluci jako svůj osobní výtah k politické moci, totiž předpokládá presumpci viny u některých politiků, jak o tom psal náš spolupracovník Bohumil Doležal.

Novináři a aktivisté pak podle Doležala vystupují, jako by byli amatérskými prokurátory. A to se přesně děje a je to velmi nebezpečné. Ta presumpce viny má přitom selektivní charakter. Ten politik, který si nakoupil dost médií, měl štěstí a na něj se presumpce viny nevztahovala.

Piráti se při svém hodnocení Blažka neopírají o mnoho reálných faktů, nýbrž o reportáže údajně investigativních novinářů, kteří hned v několika případech dříve pracovali právě pro Andreje Babiše a jsou nositeli jeho mentality amatérského prokurátora, což si ten pán nepochybně odnesl ze své spolupráce se Státní bezpečností. Pravou podstatou této investigace je obvykle práskání spojené se schopností vyvolat morální rozhořčení i tam, kde je k němu málo důvodů. Škoda, že takové morální rozhořčení tito novináři neměli u svého bývalého zaměstnavatele. Tahle selektivní investigace se tu děla a toto hrozné profesní selhání jsme si ještě stále nevyřešili. Když tu chtějí novináři, co prošli Babišovým impériem, morálně mistrovat politiky ODS, tak je to opravdu zarážející.

Není tu situace pro oslavu Pavla Blažka, ale není tu ani situace pro jeho politickou likvidaci. Zdá se, že ten člověk neumí moc krotit své humpolácké inklinace, které ho zřejmě táhnou do prostředí Miloše Zemana. Ale to samo o sobě není ještě diskvalifikující. A při obviňování mají rozhodovat fakta. Nikoli hlas lidu. To je podstata slušné společnosti.

Je tu ale ještě jeden podstatnější problém pirátského referenda. A to už pomiňme tu neblahou metodu referend při obviňování kohosi z čehokoli. Tím problémem je pohrdání klíčovými principy koaliční spolupráce. Možná si to Piráti neuvědomili, ale jinak než jako pohrdání principy to nazvat nejde. Celé pirátské referendum o Blažkovi je jako metoda veřejné debaty mezi koaličními stranami naprosto nepřijatelné. Nemůžeme třeba v rodině hlasovat o tom, že se má soused nebo švagr rozvést se svojí ženou, protože se chová nepěkně. V civilizované společnosti jsou na místě jiné postupy.

Koaliční strana nikdy nemůže uspořádat stranickou diskuzi nebo dokonce stranické referendum o tom, že má partnerská strana odvolat svého ministra z vlády. Je to vrcholně neseriózní. Pirátům do věcí ODS nic není, stejně jako ODS není nic do věcí Pirátské strany. Je určitě legitimní, když jim vadí jeden politik koaliční strany. Ale po vyčerpání běžných komunikačních technik tu existuje pouze jedno jediné legitimní téma pro vnitřní debatu či dokonce stranické referendum. Tím jediným legitimním tématem je setrvání vlastní strany ve vládní koalici. O tom měli Piráti hlasovat. Nikoli o Pavlu Blažkovi.

Jenže k takovému osudovému rozhodování Piráti zatím ještě nedospěli. Třeba proto, že není vůbec špatné mít svá ministerstva a další zastoupení ve vládě. Pro spravedlnost je ale také třeba říci, že Piráti jsou platnými členy vládní koalice a přispívají nyní ke konstruktivnímu a velmi solidnímu kurzu České republiky v čase hrozného válečného konfliktu.

Výhrady k Pavlu Blažkovi jsou v mnohém pochopitelné. V mnohém jde ale také o falešnou hru konkrétních novinářů z Deníku N či serveru Aktuálně a z redakce Seznam Zprávy. Tím ani trochu neříkáme, že tyto redakce jsou ve všem všudy špatné. Jen tam jejich editoři umožňují postupy, s nimiž se nelze ztotožnit, protože mají jakobínský charakter. Jde o fanatické tažení proti určitým lidem z ODS, jež je zcela jistě přes všechny její chyby demokratickou stranou. A tento fanatismus je pro českou politiku velmi nebezpečný. Když na něj nyní chtějí nasednout i Piráti, nezmůžou nic pozitivního a nic prospěšného. Jenom zkazí to, co dělali dobrého. Je to ovšem jejich volba.