Místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček, předseda Andrej Babiš, místopředsedkyně Alena Schillerová FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Debata o zvýšení platů politiků ve volebním roce je naprostou chybou a vodou na mlýn populistů. Vláda navíc bohužel selhává jak v procesním ohledu, tak v komunikaci směrem k veřejnosti. Paradoxem je, že vládní návrh má brzdit vysoký růst, který by znamenalo ponechání automatického zvyšování navázaného na průměrný plat v zemi. Populisté ale chtějí daleko více. Platy politiků chtějí zmrazit až do roku 2029.
Předem je ovšem třeba uvést, že vláda si na tyhle vidle naběhla sama. Možná by nakonec bylo lepší, kdyby se na platy soudců a politiků nesnažila sahat vůbec. Dalším nešťastným rozhodnutím bylo, že se spolu s platy politiků sníží i koeficient pro výpočet platu soudců a platy politiků budou navázané na ty soudcovské. Ústavní soud přitom už v minulosti varoval před podobnými zásahy a soudci dávali najevo, že se budou snížení bránit.
Naši drazí poslanci
Kdyby novela schválená už v roce 2023 obsahovala jen snížení koeficientu pro výpočet platové základny politiků, mohlo teď být hotovo a sněmovna by se mohla soustředit na důležitější věci. Takhle se ji opět snaží paralyzovat ANO a SPD, které se u toho předhánějí v tom, kdo si je od úst ochoten odtrhnout víc.
Faktem ale je, že platy našich politiků obecně nejsou nějak výjimečné. Podle neziskové organizace Átlátszo bere český premiér 6,1 násobek průměrné mzdy v zemi. Německý kancléř pro srovnání bere 5,9 násobek. Z našich dalších sousedů pobírají méně rakouský kancléř (5,3) a s výrazným odstupem pak polský premiér (3,6). Naopak Robert Fico (7,6) je hned po Orbánovi (9,5) v poměru k průměrnému platu nejlépe placeným premiérem v EU.
Podobně je tomu s poslanci. Ti čeští jsou na tom bez náhrad v poměru k průměrné mzdě zhruba stejně jako ti němečtí, lépe než rakouští a polští a hůře než slovenští a maďarští. Nejsme tedy v regionu rozhodně zemí s nejdražšími politiky. Realita je navíc taková, že od roku 2007 byly platy politiků z různých důvodů zmrazeny častěji, než rostly.
Kdyby byl základní plat poslance ve stejném poměru k průměrné mzdě jako ve výše zmíněném roce, byl by přes 128 tisíc. Ještě zajímavější je srovnání s průměrným důchodem, když Tomio Okamura říká, že vláda šetří na důchodcích, aby mohla přidat politikům. Průměrný důchod v roce 2007 byl 8748 korun a byl tak asi sedmkrát menší než základní plat poslance. Letos jeho hodnota dosáhla 20 693 koruny. Při zachování poměru by poslanci museli brát přes 145 tisíc korun. Faktem tedy je, že svoje politiky reálně platíme čím dál hůř.
Bezbřehý populismus zmrazení platů
Platy politiků by měly být adekvátní jejich funkci. Finanční odměna sice samozřejmě nemá být hlavním lákadlem, ale zároveň je prostředkem, jak přilákat lidi, kteří by si dokázali velice dobře vydělat i v soukromé sféře. Sto dva tisíce měsíčně (základní hrubý plat poslance) nejsou malé peníze, ale pro kvalitní lidi v soukromé sféře ani závratná suma.
Pokud by navíc prošly návrhy Tomia Okamury a Andreje Babiše a došlo by ke zmrazení platů politiků až do roku 2029, tak by vzhledem k průměrné mzdě dramaticky klesly. Pokud by platy mezi lety 2024 a 2029 rostly stejně jako mezi lety 2019 a 2024, pak by základní plat poslance byl o dvě třetiny vyšší než průměrná mzda.
Jistě, poslanci ani tak hlady umírat nebudou. Povede to ale ke smysluplné úspoře? Jaký to bude mít vliv na nezávislost poslanců? Oligarchům a politickým podnikatelům asi nemusí vadit, že jejich poslanecké stádečko bude o něco chudší, a tím třeba o něco lépe manipulovatelné. Nám ostatním by mělo.
