Šéfredaktor Mladé fronty DNES Jaroslav Plesl ve svém komentáři „Kdo tady má nárok na metál“ (30. 10. 2015) pochválil prezidenta Miloše Zemana, že z rozdávání medailí „za zásluhy“ vychází se ctí. Navíc česká politika by prý byla bez Zemanových projevů nudná a neúplná, protože ten letošní byl opravdu moc dobrý. Proč ta servilita?

[ctete]29895[/ctete]

Toman? Nějaké ty mouchy se najdou vždycky

„Ten poprask se strhne skoro každý rok koncem října,“ píše Plesl. „Vždy se totiž najde alespoň jeden člověk, o němž část společnosti míní, že by neměl být nositelem státního vyznamenání. U naprosté většiny vyznamenaných přitom žádné pochybnosti nevznikají, přestože nějaké ty mouchy lze najít vždycky.“

Šéfredaktor MF DNES považuje za „mouchy“ vyznamenání herečky Jitky Frantové Pelikánové a zakladatele babyboxů Ludvíka Hesse, kteří měli spolupracovat se Státní bezpečností, a někdejšího komunistického ministra zemědělství Miroslava Tomana. Vzápětí však smířlivě dodává, že „ve střední Evropě se na životy musíme dívat mnohem komplexněji. Alespoň na ty, které se mají dočkat státního vyznamenání.“ Postupovali tak prý i Zemanovi předchůdci, jejich výběr je „jen reflexí společnosti, v níž žijeme“.

Pojďme se tedy komplexněji podívat na život soudruha Miroslava Tomana. V sedmdesátých letech minulého století byl členem Okresního výboru KSČ a předsednictva OV KSČ v Kroměříži. V letech 1981 – 1983 působil jako ministr zemědělství a výživy ČSR, od roku 1983 přešel do stejné funkce na federální úroveň, kde několik let účinkoval i jako místopředseda Štrougalovy vlády. Od roku 1986 působil jako poslanec české části Sněmovny národů Federálního shromáždění, kde setrval do svobodných voleb v roce 1990.

Prezident Gustáv Husák udělil Miroslavu Tomanovi v roce 1985 Řád práce, Miloš Zeman o třicet let později medaili Za zásluhy. Za jaké zásluhy? Za budování totalitního režimu v sedmdesátých a osmdesátých letech? Nebo za sponzoring Zemanovy prezidentské kampaně Tomanovým potravinářským klanem?

Zeman rehabilituje nejvyšší normalizační kádry

Jaroslav Plesl se těmito otázkami nezdržuje. MF DNES za větší problém považuje vyznamenání bývalého ředitele šumavského národního parku Jiřího Mánka. Patrně jen proto, že jej z funkce odvolal ministr životního prostředí a Pleslův souputník z Agrofertu Richard Brabec (ANO).

Tím, že Miloš Zeman předal státní vyznamenání Miroslavu Tomanovi, se dopustil bezprecedentního kroku k rehabilitaci nejvyšších kádrů normalizačního režimu. Znamená zásadní průlom do dosavadního tabu polistopadového vývoje, srovnání s jakýmkoli státním vyznamenáním po roce 1989 je proto zcela nepatřičné.

Tento skandál bohužel snižuje důstojnost celého ceremoniálu, který se stává hračkou v rukou nevypočitatelného vladaře. Na jedné straně oceňuje skutečné osobnosti, na druhé straně nejvyšší komunistické funkcionáře a estébáky, ačkoli údajná spolupráce se Státní bezpečností mu nedávno zabránila jmenovat jednoho z profesorů. Tímto nesourodým mixem znovu záměrně rozděluje společnost a budí kontroverze.

Zatímco pravicová opozice hodnotí ocenění Tomana jako „socialistickou demontáž Listopadu“, koalice si nad jeho rozhodnutím alibisticky myje ruce. Hodnotit oceněné odmítl i Andrej Babiš s tím, že mu to nepřísluší.

Servilita se může hodit

Šéfredaktor MF DNES nebyl vůči prezidentu Zemanovi servilní poprvé. V srpnu jej vyzdvihl, že v souvislosti s migrační krizí „zachraňuje systém“. Je skutečností, že prezidentovy názory v této věci kopírují názory většinové veřejnosti, což si jistě dobře uvědomuje. Nemělo by však zapadnout, že překrývají podstatu Zemanova působení: tuzemský obrat do minulosti pochopením pro exponenty minulého režimu a zahraniční obrat na Východ pochopením pro velmocenské choutky Vladimira Putina.

Proč to Jaroslav Plesl dělá? Svojí servilitou vůči Babišovi a prezidentu Zemanovi začíná připomínat neblaze proslulé komentátory Rudého práva. I jím používaný termín „bourání prohnilého režimu“ evokuje slovník komunistických ideologů po roce 1948 ve jménu budování lepších zítřků, zcela v souladu s výrazivem Andreje Babiše.

Tento přístup však může být naprosto pragmatický. Může se hodit do karet Pleslově šéfovi. Jednak i Babiš vzešel z lůna komunistické nomenklatury a nikdy se proti totalitnímu režimu nevymezoval (také proč, když z něj těžil?). Proč tedy hledat mouchy? A přízeň prezidenta se může hodit vždycky. Co kdyby padla vláda?

[ctete]29947[/ctete]