
Svíčky za oběti střelby na pražské FF UK. FOTO: Jan Šibík
FOTO: Jan Šibík

Tragédie ze čtvrtka 21. prosince 2023, která se odehrála na pražské „filozofii“, mne zasáhla převelice, těžko najít ta správná slova. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy je spojena s mým životním příběhem, tady jsem studoval, až do loňského roku jsem byl jejím zaměstnancem, stále s ní spolupracuji a chodím sem. A nejsem v tom sám, vždyť fenomén se zkratkou FF UK se zásadně dotýká tisíců lidí. Naše fakulta je zvláštním zrcadlem moderních českých intelektuálních a politických dějin. Tak agresivní útok na její pedagogy a studenty, muže i ženy, byl nečekaný, o to více, že vzešel z jejího středu. Nebyl to jen výbuch nekontrolované zloby jednoho konkrétního člověka, nýbrž, proč si to konečně nepřiznat, útok na svobodu a radost ze života.
V onen prosincový den jsem se tam chystal, ale nakonec jsem na poslední chvíli a „náhodou“ dal přednost jinému předvánočnímu setkání, během něhož mi najednou začaly na telefonu pípat zprávy s dotazem, zdali jsem v pořádku. Bylo to laskavě přátelské, jenže zároveň přicházely první trýznivé informace o obětech chladnokrevného vraha, který byl studentem téže fakulty. A bolelo to čím dál více, když se mezi mrtvými objevili i lidé, které jsem znal. Proč to vlastně píšu? Ustavičně musím myslet na to, co se v prosinci loňského roku stalo. Také proto bych chtěl vyznat, že mám pražskou filozofickou fakultu a lidi kolem ní opravdu rád, neboť představuje unikátní prostor svobodného bádání,…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.