Ivan Hlas: O záchvěvy štěstí jsem dodnes nepřišel

Možná je to trochu bulvární zpráva, ale je tak pěkná, že si ji nemohu nechat pro sebe: Ivan Hlas se ve druhé minutě letošního roku stal pradědečkem. Je to tak! Písničkář, hanspaulský bard a autor naléhavé výzvy „miláčku vrať se, sjedem to znova“ se prvního ledna probudil obtěžkán bezmála pohádkovou úlohou, již si člověk musí opravdu vyčekat. Nakonec nejen jedno z šesti vnoučat v naději, ale i vzpomínky na sebe samého ze začátku celého příběhu prodchly předvánoční povídání, k němuž jsme se sešli i proto, že na sklonku roku uplynulo přesně třicet let od premiéry Šakalích let, která by se bez písniček Ivana Hlase nikdy nestala tím, čím se stala.

 Jaký jste měl právě uplynulý rok?

Otřepal jsem se, dlouho jsem byl dost smutný ze všech těch věcí okolo, ani zdravotně to nebylo nic extra. Nejhorší vzpomínky mám na covid a na ty streamovací záležitosti, to mě strašně nebavilo. Párkrát jsme to podstoupili a bylo to smutný. Třeba silvestr v Malostranské besedě. Byl jsem tam jenom já, Olin, Norbi (Hlasovi spoluhráči Olin Nejezchleba a Norbi Kovács; ­pozn. red.), zvukař a kameraman. A teď bav. Dej tomu energii. To mě šíleně vyčerpávalo. Až letos se všechno tak nějak zlepšilo. I to hraní začalo být veselejší. Po operaci hlasivek už jsem si zvykl i na novou barvu svého hlasu.

 Co musí obsahovat váš den,…