Loď Západu je jen jedna a my patříme k její posádce

Mnohé vylekal článek bývalého náměstka ministra zahraničí Trumpovy administrativy A. W. Mitchella, který vyšel koncem minulého roku v časopise Foreign Policy. Autor upozorňuje, že USA by patrně nezvládly souběžně ­řešit tři vojenské konflikty, pokud by nyní Čína zaútočila na ­Tchaj-wan, a globální válku by prohrály. Mezi hlavními důvody uvádí finance, hospodářské a bojové kapacity, lidské i zbraňové limity.

epřímé válčení USA s Ruskem skrze podporu Ukrajiny, dnes již přímá vojenská podpora Izraele v latentní konfrontaci s Íránem a vojenská podpora Tchaj-wanu s rizikem otevřené války s Čínou Ameriku nejen zaměstnávají, ale vyčerpávají do míry, na niž možná přestává stačit, přinejmenším vážnými vnitropolitickými dopady v extrémně rozpolcené americké společnosti a domácí politice. A to všechno při pokračující nedostatečné výkonové, kapacitní a výdajové participaci Evropanů, bohužel chronické.

Rusko, Írán a Čína jako protivníci Západu

Každý ze tří možných protivníků Západu, totiž Rusko, Írán a Čína, je sám o sobě sice slabší než Američané, ale vyžaduje jejich plnou, ne-li monopolní pozornost a výkonnost. Vidíme to na Ukrajině. S výdaji 44 miliard USD za výzbroj, výcvik a podporu Ukrajinců se sice ruská armáda de facto zmenšila na poloviční, ale nadále dokáže obnovovat své schopnosti na úrovni, kterou sama Ukrajina zvládnout nemůže. Írán sám o sobě již možná má jadernou kapacitu. Opřený o čínské, a zejména ruské technologie a spolupráci posunul se do pozice významné strategické hrozby nejen v blízkovýchodním regionu. A jakkoli dnes nestojíme na Blízkém východě proti…