České humanitní vědy a historická obec přišly o jednu z nejvýraznějších osobností s důležitým společenským dosahem. Ve věku devadesáti let zemřel 5. ledna 2025 historik František Šmahel, odborník na dějiny pozdního středověku, především české reformace, humanismu a renesance, stejně jako Univerzity Karlovy a středověké filozofie. Narodil se 17. srpna 1934 v Trhové Kamenici u Chrudimi a v jeho dynamickém životě se zrcadlily všechny možné peripetie neklidného 20. století. Přesto v nich František Šmahel obstál se ctí jako člověk, občan a intelektuál.
Po maturitě v komunistickém Československu mu nebylo z politických důvodů umožněno vysokoškolské studium, dělnický původ si proto opatřil jako horník v dole Jan Šverma v Ostravě. Po studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1954–1959) zakotvil v roce 1964 v Historickém ústavu ČSAV, odkud byl však roku 1974 za časů sovětské okupace a Husákovy normalizace vyštván a pět let se živil jako řidič tramvaje. Poté se mohl vrátit k profesi historika, ovšem nikoliv v Praze, takže v letech 1980–1989 pracoval v Muzeu husitského revolučního hnutí v Táboře. Ačkoliv jej oficiální československá věda ignorovala, byl tehdy zván k přednáškám do Německa a Francie, publikoval třeba i v Polsku.
Hned po listopadu 1989 se stal hlavní tváří obnovy svobodného akademického bádání, v letech 1990–1998 zastával funkci ředitele Historického ústavu ČSAV (později Akademie věd ČR) a mezi lety 1998–2004 vedl Centrum medievalistických studií, jehož byl zakladatelem. V roce 1995 byl jmenován profesorem. Když v devadesátých letech…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.