Před sto dvaceti lety se v Sankt-Petěrburgu, hlavním městě Ruského impéria, odehrál strašlivý masakr, který vstoupil do dějin jako krvavá neděle. Když se 22. ledna 1905 (podle juliánského kalendáře 9. ledna) vydala demonstrace 200 tisíc dělníků k Zimnímu paláci, aby ruskému imperátoru Mikuláši II. předala svou petici za zlepšení pracovních podmínek, nikdo z nich neočekával, že se ruské samoděržaví opět projeví v celé své tradiční krutosti – po zákroku vojska zůstaly ležet v krvi takřka dvě stovky mrtvých a tisíc raněných. Ve stejné době zuřila rusko-japonská válka, v níž Rusko, jež se snažilo předstírat, že je moderní evropskou velmocí, dostávalo od Japonců tak říkajíc „na frak“. Byl to šok, který na počátku 20. století spustil první ruskou revoluci.
V roce 1894 usedl na trůn ruský imperátor Mikuláš II., samovládce vší Rusi, král polský a velkokníže finský, přičemž místo skutečných reforem a modernizace státu rozvíjel především tradice ruského imperialismu a autokracie. Politická a intelektuální elita s jásotem oživovala velkoruský šovinismus a panslavismus, snila o koloniální expanzi Ruského impéria v Asii i na evropském Balkáně, což ovšem znamenalo cestu ke konfrontaci jak s Japonským císařstvím a Britským impériem, tak s Osmanskou říší a Rakouskem-Uherskem. Imperátor Mikuláš II. otevřeně provozoval agresivní politiku vůči Mandžusku a Koreji, jenže narazil na odhodlaného protivníka, kterým byl japonský císař Mucuhito, posmrtně známý jako Meidži, jenž měl rovněž velmi ambiciózní…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.