Dílo je nade všechno. Josef Koudelka je vzorem fotografa nekompromisně usilujícího zachytit nadčasový okamžik

Jako by byl měl v osudu předurčeno, aby byl legendou. Josef Koudelka všechno podřídil fotografii a ona mu jeho oddanost vrací. Nositel státního vyznamenání Za zásluhy, které mu udělil prezident Václav Havel, a také důstojník Řádu umění a literatury, jímž byl jmenován francouzským ministrem kultury, je solitér v tom nejvlastnějším slova smyslu. Žije, aby fotografoval, a dýchá, aby mohl ve správnou chvíli zatajit dech a zmáčknout spoušť fotoaparátu.

Naučil se existovat v přítomnosti, tady a teď: v tomto ohledu dosáhl dovedností srovnatelných se zenovými mistry, ačkoliv on sám je pravděpodobně ten poslední, kdo by se za mistra zenu považoval. „Nejsem filozof,“ říká. „Žiji ze dne na den. Zajímá mě to, co se právě děje. Dělám jen to, co jsem vždycky chtěl. A to považuji za štěstí. Důležité je, aby se člověk nestal otrokem toho, co si o něm myslí ostatní. Opakování mě nezajímá, ve fotografování ani v životě.“ To je také důvod, proč se nikdy neoženil. Má sice tři děti, dvě dcery a syna, ale kaž­dé s jinou ženou, což mu nebrání, aby je, po svém, miloval. Slovo domov pro jistotu vypustil ze svého slovníku, nechce být hýčkán jistotou, vydává se na cesty. Jako by byl pokračovatelem beatnických hrdinů Jacka Kerouaka.

Když měl v roce 1970 premiéru film režiséra Víta Olmera Takže ahoj, jehož svérázného hlavního…