Soubor barokních kostelů, většinou harmonicky zasazených do krajiny kolem Broumova, má ambice dostat se v budoucnu na seznam UNESCO. Po poválečném odsunu Němců a za vlády komunistů se přitom staly nechtěnými stavbami ponechanými svému osudu. Jejich jedinečnost už potvrdila vláda, když je v létě 2022 zařadila mezi národní kulturní památky.
Deset z jedenácti staveb takzvané Broumovské skupiny kostelů pochází z dílny Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce. Vznikly v krátké době ‒ v letech 1719 až 1743 ‒ na poměrně malém území. Jejich zadavatelem byl zdatný ekonom a manažer, opat broumovského kláštera Otmar Zinke, který využil i toho, že se na klášterním panství nacházel dostatek pískovce a dřeva. Na nákladech se podílely také jednotlivé farnosti s převahou německých obyvatel.
Po jejich odsunu po druhé světové válce však v regionu mnoho věřících nezbylo, a tak se kostelům, jež v roce 1950 přešly z broumovského opatství do rukou jednotlivých farností, dostávalo jen minimální péče. „Stát o kostely neměl zájem, a tím vlastně porušoval svůj vlastní zákon č. 218/1949 Sb. o tom, že když majetky vzal, musí se o ně také starat,“ říká Martin Lanži, děkan broumovské farnosti, které teď kostely patří.
Ani jejich často dost zoufalý stav ‒ oprýskaná omítka, rozbitá okna, děravé střechy, popraskané zdivo nebo interiér prolezlý červotočem ‒ ho od pokusů o záchranu těchto barokních skvostů neodradily. Ani ne tak kvůli věřícím, vždyť v Broumově a okolí žije momentálně pouhých dvě stě katolíků, ale spíše pro…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.