Válka na Ukrajině a rozdílné reakce států Visegrádské čtyřky

Západní civilizace se otřásá v základech. „Konec dějin“ s definitivním vítězstvím liberální demokracie nenastal a do evropské reality vtrhly zapomenuté pojmy, jako válka a genocida. Konfrontace s eurasijským Východem dynamizovala východní periferii Západu, sice integrovanou do NATO a EU, ale stále označovanou jako postkomunistická. Zvláštní skupinu tvoří země V4, totiž Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česko.

Nečekaným se může zdát případ Maďarska, kde bezmála autoritářským způsobem vládne Viktor Orbán. Jeho ministr zahraničních věcí Péter Szijjártó, v roce 2021 dekorovaný ruským Řádem přátelství, provozuje ve vztahu k Rusku „pragmatickou“ politiku, kroky Maďarska jsou de facto proruské a zdržují západní pomoc Ukrajině. Jako argument slouží řeči o ochraně maďarské menšiny na Ukrajině, ekonomických zájmech a energetické bezpečnosti.

Zapomněli Maďaři na Világoš?

Maďarský postoj odporuje politické tradici, po­dle níž Maďaři vždy hleděli na Rusko jako na nepřítele. Příslovečnou se stala kapitulace u Világoše v roce 1849, když vojska ruského imperátora Mikuláše I. utopila maďarskou liberální revoluci v krvi. Zapomenout nelze na Maďarskou republiku rad z roku 1919, která byla považována za ruské vměšování do záležitostí Maďarska.

Součástí maďarské národní paměti je i brutální dobývání maďarské metropole ve 20. století. Bitva o Budapešť z přelomu let 1944/1945 znamenala pro civilní obyvatelstvo teror ze strany Rudé armády, včetně masového znásilňování žen. A vpád sovětských vojsk v roce 1956 přinesl vraždění, popravy a utrpení, které posílily nechuť Maďarů ke všemu ruskému.

Důvodem aktuální přítulnosti maďarské politické elity není promyšlený…