Na první pohled vyhlížejí jako normální, jen trochu přehnaně čistotná rodina. Společně snídají a večeří, vzpomínají na dovolenou, víkendy tráví u vody nebo na zahradě. Rudolf odchází den co den do úřadu, Hedwiga pečuje o květinovou zahradu, děti si hrají nebo se učí. Přesto je v téhle domácnosti cosi divného. Přímo za zdmi zahrady stoupá den co den k nebi dým, tichou idylu sem tam naruší výkřik nebo krátká střelba. Hössovým to trochu vadí, nic z toho ale nemůže narušit jejich vizi o klidném a čistém domově. I když je ve městě Osvětim. Je to zkrátka jejich zóna zájmu. Alespoň ve stejnojmenném filmu, který při loňské premiéře v Cannes zanechal publikum ve strnulém tichu. Patnáctého února vstupuje jeden z adeptů na Oscara do českých kin.
Před osmi lety uhranul filmové diváky snímek Saulův syn, v němž maďarský režisér László Nemes ukázal, že na holokaust lze nahlížet i docela jinak než v explicitních záběrech z koncentračních táborů. A přitom působit stejně mrazivým a tísnivým dojmem. Zoufalá snaha otce najít a pohřbít mrtvé tělo syna, kterou divák sleduje na rozostřeném pozadí, kdy jen zvuky a hlasy prozrazují, kde se příběh odehrává, přikovala publikum k sedadlům. Právem si film vysloužil Oscara i cenu BAFTA za nejlepší neanglicky mluvený snímek (kromě jiných).
Teď přichází s další neobvyklou, neméně šokující perspektivou Jonathan Glazer. Zóna zájmu měla světovou premiéru na filmovém festivalu v Cannes a potvrdila, že její scenárista a režisér se neubírá snadnými cestami.…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.
