Není rekord jako rekord. Okamura má co dohánět. Jaké byly nejdelší projevy u nás i světě

Dlouhých 10 hodin a 44 minut hovořil 18. ledna na půdě české Poslanecké sněmovny předseda opozičního hnutí SPD Tomio Okamura, aby pozdržel schválení „korespondenční novely“ volebního zákona. Český tisk tento výkon srovnával s Fidelem Castrem, jehož více než čtyřhodinový projev v OSN si dosud drží čestné místo ve světových tabulkách. Mohlo by se zdát, že český opoziční politik dokázal něco mimořádného. Tak tomu ale rozhodně není.

Začněme tím tolik skloňovaným srovnáváním s kubánským diktátorem Castrem. Jeho projev pronesený v roce 1960 na půdě Valného shromáždění Spojených národů není nejdelší v jeho řečnické historii, ba ani nejdelší, pokud jde o proslovy pronesené na půdě OSN. Castro ve skutečnosti dokázal řečnit i šest hodin a skutečný rekord v OSN drží Ind V. K. Krišna Menon, který již o tři roky dříve hovořil v Radě bezpečnosti přes osm hodin o právu své země na Kašmír. Pravda ovšem je, že Menon poněkud „fixloval“, protože svůj projev musel rozdělit do dvou dnů.

I když je zřejmé, že zmíněné proslovy nedosahují délky Okamurovy obstrukce, na rozdíl od ní se mohou pochlubit značnou mírou vnitřní koherence, ať už obsahové, či formální. Obě předlouhá vystoupení se navíc týkala otázek globálního politického významu, tedy napjatých vztahů Kuby a USA, jež o dva roky později málem vyústily do jaderného konfliktu, respektive krvavých sporů o Kašmír, které zuří dodnes. Kdyby snad předseda SPD namítl, že on usiloval o rekord…