Ratifikace Istanbulské úmluvy se odkládá, chyběly dva hlasy. Proč některým lidem dokument tak vadí?

Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí neboli takzvaná Istanbulská úmluva se na konci ledna po letech váhání konečně dostala k projednávání do Senátu. Nakonec neprošla o pouhé dva hlasy. Její ratifikaci tak Česká republika znovu odloží. O co v Istanbulské úmluvě vlastně jde? A proč budí takové vášně?

Istanbulskou úmluvu Česká republika podepsala již v roce 2016. Ratifikace Parlamentem byla původně plánována na rok 2018, kvůli politické a společenské polarizaci však nedošlo ani k jejímu projednávání. Po letech odkladů se dokument nakonec loni v květnu dostal na vládu, předložilo jej ministerstvo spravedlnosti. Kabinet v červnu souhlasil s pokračováním procesu ratifikace a poslal dokument do Parlamentu.

Úmluvu dosud ratifikovalo 38 států Rady Evropy včetně 22 států Evropské unie. Prvního října loňského roku vstoupila v platnost v EU a k jejímu dodržování zavazuje nejen ji jako celek, ale i jednotlivé členské státy. Česká republika zůstává jednou z posledních pěti zemí EU, které dokument dosud neratifikovaly.

Ratifikace by pro Česko znamenala, že právní normy obsažené v Istanbulské úmluvě by se staly součástí českého právního řádu. Pokud by některý český zákon předpisu v úmluvě odporoval, měla by přednost úmluva. Současný český právní řád je ale v souladu s obsahem úmluvy, a ta by tak byla spíše „jen“ pojistkou do budoucna. Jejím přijetím by se nicméně Česko zavázalo ke zlepšení péče, prevence a vzdělávání v oblastech domácího a sexuálního násilí.

Dokument stanovuje také mechanismus monitorování, jak signatářský…