Kdo touží po ochraně flákačů? Zaměstnanci firmám spíše chybějí

„Schopnost“ současné vládní koalice nechávat rozumná, ale kontroverzní témata na období těsně před volbami je zarážející. Skoro by se chtělo říci, že je to obdivuhodná odvaha. Zavedení institutu výpovědi bez udání důvodů je úprava sama o sobě prospěšná. Jenže i absolvent prvního semestru politologie ví, že něco takového rozhodně neprojde jen tak. A rozhodně ne krátce před volbami. Opravdu to nešlo stihnout dříve?

Snaha zavést do našeho pracovního práva výpověď bez udání důvodu není nová. Diskutuje se o ní už několik let. A po celou dobu, každá zmínka na toto téma vyvolá hlasitý odpor mezi těmi, kteří – jak rádi říkají – chrání chudé a bezmocné. Ve skutečnosti jim jde ale jen o ochranu flákačů a neschopných. Člověk stojící si za svou prací a odevzdávající prvotřídní výkon nepotřebuje, aby ho chránil někdo jiný. Chrání sám sebe svojí prací. Zejména v zemi, kde je minimální nezaměstnanost.

„Výpovědi bez udání důvodu výrazně pomohou zejména malým a středním podnikům,“ říká ředitel úpisu rizika pro Čechy a Slovensko pojišťovny Coface, ekonom Martin Procházka s tím, že to zmírní i obavu menších firem z náboru nové pracovní síly. Je přesvědčen, že pro ekonomiku to bude jednoznačně přínos. V nemalé části evropských zemí podobný koncept funguje, v německém prostoru je to svoboda výpovědi (Kündigungsfreiheit), v Dánsku zase koncept tzv. flexicurity, který kombinuje vyšší…