
Dům č. 335/14 v Gorazdově ulici na Novém Městě, která tehdy nesla jméno Podskalská třída, patřil po náletu k těžce poškozeným budovám, ale podařilo se jej opravit v jeho původní podobě FOTO: VHÚ
FOTO: VHÚ

Nálet na Prahu 14. února 1945 byla vlastně souhra nešťastných okolností. Po únoru 1948 tuto tragédii po čtyřicet let zneužívala komunistická propaganda. Neexistují však žádné důkazy, že šlo o cílený úmyslný útok na hlavní město protektorátu, do té doby nepoškozené. V souvislosti s 80. výročím amerického náletu jsme si povídali s Filipem Vojtáškem, autorem několika knih, jež se tomuto tragickému okamžiku našich dějin věnují. V současné době dokončuje publikaci, v níž jsou zaznamenány autentické vzpomínky lidí, kteří nálet prožili a jež na celý život nějak poznamenal.
Proč k náletu na Prahu 14. února 1945 vlastně došlo?
Stručně řečeno, byl to důsledek navigačního omylu, respektive souhry nešťastných okolností. Z dnešního pohledu je to nepochopitelná situace, která nakonec vyústila v tragédii. Každý z nás má dnes v kapse mobil s GPS, tehdy samozřejmě byly navigační možnosti úplně jiné.
Americká letadla, o nichž v souvislosti s útokem na Prahu mluvíme, byla součástí svazu, který měl za úkol 14. února okolo poledne bombardovat seřaďovací nádraží v Drážďanech. V noci předtím se uskutečnil ve dvou vlnách britský nálet, jenž město zdevastoval. Jenže kvůli extrémně silnému větru při přeletu pobřeží Severního moře a následně ve snaze vyhnout se prostoru, kde se dala očekávat silná protiletadlová palba, tedy Porúří, došlo k opakovanému odklonu amerických letadel od naplánovaného kurzu. Část svazu, konkrétně tři bombardovací skupiny, takže přibližně stovka…
Přečetli jste část exkluzivního obsahu
pro předplatitele .
Celý obsah je dostupný pouze pro digitální a kombinované předplatitele.
Pokud chcete mít přístup k celému článku, přihlaste se prosím.