Raději smrt než zradit národ. Františka Plamínková bojovala za svobodu a rovné příležitosti pro muže i ženy

„Víš, děvče, člověk musí stát za svými slovy, ono není jen tak řečnit, ale hlavní jest, když přijde zlá doba, nic nezapřít a neskrývat se. Zůstat tím, čím jsme byly kdysi na svobodě,“ svěřila se Františka Plamínková jedné ze svých spoluvězeňkyň v pankrácké věznici. Svému přesvědčení zůstala věrná. Neopustila je ani v okamžiku, kdy za ně měla zaplatit vlastní smrtí. 

Věřila ve spravedlnost, svobodu a rovné příležitosti pro muže i ženy. Učitelky zbavila povinného celibátu, stála za návrhem moderního rodinného práva, ženám přinesla volební právo a otevřela jim dveře z domácností do státní správy i diplomacie. Pro vyšší dobro obětovala osobní život, nikdy se nevdala, nikdy se nestala matkou. V těžkých časech protektorátu se stala zosobněním vzdoru proti teroru a zlu, hrdinkou, která se nenechala zlomit ani zastrašit.

Od narození političky, novinářky a průkopnice boje za ženská práva Františky Plamínkové uplynulo letos 5. února přesně 150 let. Navzdory svým zásluhám, odvaze i soudobému věhlasu, dalece přesahujíc hranice naší země, upadá postupně spíše v zapomnění.

Ponižované a utlačované

Pražský obuvník František Plamínek přivítal spolu se svou manželkou Františkou v roce 1875 na světě svou třetí dceru, také Františku. O zákazníky naštěstí neměl nouzi, rodina si žila dobře. Děvče vyrůstalo na Karlově náměstí v domě U Tří vlaštovek. V útlém dětství mohlo v nedaleké Spálené ulici potkávat svůj budoucí vzor,…